Zloději nápadů a jiná sci-fi

12. května 2012 v 13:24 | Jana Elinor Poláčková |  Úvahy nad psaním
Setkávám se s tím skoro všude.
S představou zkušených (brakových) spisovatelů prohrabávajících blogy začínajících autorů a literární servery při pátrání po NÁPADECH.
S otázkami typu "A to se nebojíš chodit na workshop, kde se vyskytují vydávají spisovatelé? No, aby ti, no, neukradli nějaký NÁPAD."
S vizí "stačí mít NÁPAD a zbytek je vedlejší".
Většinou se na to tvářím stejně duchaplně, jako bych byla právě praštěná traverzou do hlavy a jsem za naivku.
Nejspíš trávím příliš mnoho času komunikací se skutečnými autory, nebo na webovkách oblíbených zahraničních spisovatelů. Zejména to druhé je poučné - zatím jsem se nesetkala s jediným, který by nepsal: "Nebetareaderuji! Neposílejte mi NIC ke čtení a zhodnocení, podobné maily mažu bez přečtení."
A nejde jen o předcházení problémů plynoucích z mezi veřejností tolik oblíbenou tezí.


Stačí mi sledovat jen fungování mého mozku.
I kdybych do konce života neměla dostat jediný nápad, v tuhle chvíli mám v hlavě dostatek námětů na šestnáct rozsáhlých knižních sérií a na několik set povídek.
Půlka z toho mi přijde dost dobrá, aby dostala šanci být napsaná.
Čtvrtina jako natolik zajímavá, abych tím "ztrácela čas" (protože nejsem spisovatel na plný úvazek, předpokládám, že ani nebudu - a krom psaní mám pár desítek dalších zájmů, takže možnosti sednout k počítači či k sešitu a prohánět múzy tolik není).
I kdybych.
Jenže mám empiricky ověřeno (nejen u sebe), že múzy jsou stvoření přitažlivá.
Čím víc jim člověk věnuje pozornosti, tím víc se těší jejich přízni. Náměty se začnou množit. Ty mrchy se rozsemeňují, hříží, dělí, řízkují, jejich šlahouny a oddenky prostě vlezou všude. Stačí se na pár vteřin podívat na iDnes a aspoň jeden, dva potenciální příběhy se chytnou drápkem.
Ne že bych si stěžovala, je to podstatně lepší stav, než tupé zírání do bílé plochy. Jenže s tím se nevylučuje. Protože zásadnější, než CO psát, je JAK psát. A proč, pochopitelně.
Nápad jako takový totiž nemá žádnou cenu - důležitá je schopnost adekvátního zpracování.

P.S: s něčím jako "krádež nápadu", jsem se v reálu setkala jednou. S kamarádem, jejž lze považovat za vydávaného spisovatele.
Oba jsme pracovali na příbězích, kvůli nimž bylo zásadní studovat kočovnické národy, jejich mentalitu, vnímání reality, atp. Až na to, že můj pokus o knížku byl fantasy a dotyčný psal historický román z doby christianizace Gruzie. :)
Oba jsme se intenzivně vrtali v materiálech ke Skythům, Alanům, Hunům a podobné sebrance.
Oba jsme zákonitě narazili na meč boha války.
Takže ve chvíli, když jsme se po delší době viděli a nad šálkem čaje přišla řeč i na psaní a nápady, popisoval "skvělý nápad s mečem boha války", mi začal stoupat krevní tlak a postupně jsem začala vrčet. Protože jím popsaná koncepce a příběhové využití bylo naprosto stejné, jako moje.
Mnohem větší šance na "literární sousek" plyne ze situací, kdy se lidé zajímají o podobné věci, pracují s podobnými zdroji, a přemýšlí nad nimi podobným způsobem.
Protože dotyčný moji verzi "meče boha války" neviděl, do onoho čajovního posezení o ní ani neslyšel a jen obtížně si srovnával, že jsem začala být jaksi podrážděná a nesdílela s ním nadšení z geniálního nápadu (v tomto případě PRÁVĚ proto, že to byl geniální nápad... na který jsem si však přišla sama! :D ).
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 13. května 2012 v 2:17 | Reagovat

Reakce na článek zde. :-)
http://temnarka.blog.cz/1205/krades-napady-krades

2 Eruvië Eruvië | Web | 13. května 2012 v 10:00 | Reagovat

Tak to se máš, že múzy se Tě drží a rozrůstají :( Mně nějaká chytne, zatočí mnou a uteče, nebo vykukuje za rohem a směje se mi, že nemám nápad... :)

3 tarpantua tarpantua | E-mail | Web | 13. května 2012 v 16:48 | Reagovat

Pravda, pravda:) Je zásadní zpracování. Nápad je důležitý, motivace samozdřějmně taky, ale když je člověk na psaní levý, není mu to moc platné.

4 tarpantua tarpantua | E-mail | Web | 13. května 2012 v 16:51 | Reagovat

*samozřejmě

5 Elinor Elinor | 13. května 2012 v 21:41 | Reagovat

[2]: počkej si, až nebudeš mít čas :) To Múza hned chytne záchvat hyperaktivity.

6 Ekyelka Ekyelka | 15. května 2012 v 16:35 | Reagovat

Anfira se zrodila v době, kdy jsem měla dávat pozor na přednáškách morfologie. Kočkodlačice mi tehdy vyhrála první místo v literární soutěži, zkoušku z morfy jsem si pro jistotu přetrpěla hned dvakrát.
Než však přišly výsledky soutěže, v Matrixu jsem při své obvyklé návštěvě narazila na Kočkodlaka Xina. To rozčarování a rozhořčení, že měl někdo stejný nápad jako já! Libor se mě tehdy pokusil uklidnit, že mne skutečně nikdo nebude obviňovat z plagiátorství nebo vykrádání, když jsou obě příběhové koncepce zcela jiné, ten pocit ve mně ale zůstal dodnes. Možnost, že skutečně prostou náhodou mohou dva různí lidé dostat stejný nápad a zpracovat ho, je dost nepříjemná.
Přesto mne nikdy nikdo neobvinil ani z vykrádání, ani z plagiátorství. Je to jednoduché - a potvrzuje to tvá slova, El: záleží na zpracování.

7 Amia Amia | Web | 24. ledna 2014 v 1:09 | Reagovat

Taky nechápu představu blogových holčiček, které si dávají na záhlaví blogu upozornění, že se nic nesmí kopírovat bez jejich svolení. Protože to jsou JEJICH nápady.
Ale božínku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama