Čtení, psaní a dvě strany barikády tvůrce – příjemce

16. května 2012 v 12:39 | Jana Elinor Poláčková |  Úvahy nad psaním
Čtení a tvůrčí psaní jsou spolu neodmyslitelně spojeny. "Tak nějak" se předpokládá, že autor bude i nadšeným čtenářem se sklonem trávit celý život ve světě knih. Proto také výroky typu "nečtu a píšu" vzbuzují... minimálně udivené povytažení obočí.
Tohle v našem autorském rybníčku není považováno za běžné - spíše za znak arogance a znak totálního nedostatku pokory. A rozdíl mezi malými českými vodami a světovými oceány je v této záležitosti spíše zanedbatelný.


Přesto se i mezi profesionály najdou autoři schopní prohlásit věci typu: "Beletrii nečtu, jenom ji píšu."
A jeden, vlastně spíš jedna, patří do mých TOP TEN autorů a mezi soukromé literární vzory.
Karen Traviss je spisovatelka, jíž patří můj hluboký respekt - pro věci, co píše, a jak je píše. Její názory mě dosti formovaly a ovlivňovaly v situaci, kdy jsem přemýšlela, zda a jak u psaní zůstat, a mají lví podíl na tom, že (a jak) jsem si srovnala věci kolem literatury v hlavě.
Že prostě je dobrá a navíc u toho nepotřebuje číst beletrii, důsledně si hlídá linii "autor / čtenář" a vůbec se za to nestydí, to byl pro mě důvod se zamyslet, jestli je sepjetí "dobrý autor je skutečně dobrý čtenář" něco jiného než vyjádření pravděpodobnosti.

Moje stanovisko je až extrémně opačné.
Jsem nadšený čtenář. Neumím si představit, že bych nebyla, tohle se prostě dědí a oba moji rodiče považují čtení za asi nejlepší působ trávení volného času (který zároveň není užitečnou činností, což by bylo třeba zahrádkářství či chov domácích zvířat). Někde daleko za tím je sport s amatérským divadlem.
Intenzivní četbu považuji také za způsob, jak autor může nejlépe poznávat fungování psaného textu. To se velmi, skutečně velmi liší od toho, jak funguje vyprávění prostřednictvím seriálu, filmu, komiksu či počítačové hry. Nevylučuji, že nejde o logiku typu "každá liška chválí svůj ocas".
Uznávám, že pro psaní beletrie není četba až tak nutná - jen si myslím, že prostřednictvím četby se nejsnáze a nejméně bolestivou cestou osvojí celá škála schopností a dovedností potřebných pro vyprávění. Pokud v pubertě přečtete kolem pěti set knih ročně (a to tituly víceméně rozprostřené napříč žánry), nějakým způsobem vás to vycepuje.
Rozhodně není potřeba číst TOLIK, aby to mělo smysl.
Mnohem důležitější je
  1. nečíst jen jeden žánr,
  2. 2. nečíst jen jednoho autora a
  3. 3. nečíst jen jednu sérii/prostředí.
TOHLE vede k zúžení pohledu, který může být pro začínajícího spisovatele extrémně problematický - protože se při něm nedá nijak předcházet kontaminaci. Jestliže čtu - třeba - výhradně příběhy z World of Warcraft, určitým způsobem to utváří mé vnímání příběhu a literatury vůbec. Vzniká jen velmi úzká výseč možností, jak pracovat s textem. A nemyslete si, že pouze DragonLance, Viewegh, Paul Anderson či Marcel Proust jsou lepší možnosti.

V konečném důsledku je to jednoduché.
Buď čtěte - hodně.
A nebo hledejte další cesty, jak si osvojit práci s jazykem, schopnost postavit a poskládat příběh, a způsoby, jak jej následně sdílet s čtenářem.
(Případně se snažte obě možnosti propojit - to je, podle mé maličkosti, ideální přístup.)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Daletth Daletth | E-mail | Web | 16. května 2012 v 17:12 | Reagovat

Hezky řečeno, nemám vlastně co dodat... :)
Jen mě po takovýchhle článcích vždycky chytají výčitky svědomí, že sice nečtu výhradně jeden žánr, ale do některých vod (třeba ten Viewgh) prostě nejsem schopná zabrousit, abych si ten pohled rozšířila i dál. Jsou prostě knihy, které nějak nezkousnu...

2 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 19. května 2012 v 4:43 | Reagovat

Já jsem poslední dobou schopna překousnout ledacos a půjčuji si knížky právě systematicky napříč žánry, i to co mě zrovna moc nebaví. Samozřejmě, knihovna si plním hlavně fantasárnama, protože to je to, co mě těší, ale na druhou stranu, ve fantasy většina autorů používá velmi podobné vyprávěcí postupy, takže to ředím čtením něčeho jiného, abych si právě rozšířila ty obzory.

Takto jsem se dostala i k tomu Vieweghovi i třeba k té Monyové - a dalo mi to něco, autorsky, takže rozhodně nezatracovat (minimálně kvůli systému - je to úspěšné, takže se jde zjistit proč, třeba toho půjde využít).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama