Hezké, české, kchůůůl (reálie)

19. dubna 2012 v 20:59 | Jana Elinor Poláčková |  Úvahy nad psaním
Je to velmi oblíbený názor - cizí reálie se používají jen proto, že se autor stydí za "malost" českých poměrů. V poslední době se s ním setkávám častěji, než by mi přišlo zdrávo. A pomalu z něj začínám skutečně růst, bez ohledu na to, kolikrát se pohybuje na hraně pravdivosti.


Psát programově "česky" nebo "světově" je, především, nesmyslné.
Příběh by měl být - ať už se odehrává kdekoli, kdykoli a psal ho kdokoli - se svým prostředím spjatý a propojený. Reálie se na něm aktivně podílí, navzdory obecnému mínění nejsou pouhými zaměnitelnými kulisami. Dobře napsaný a zkomponovaný příběh není možné jen tak přesadit jinam. Každé prostředí má své hranice, možnosti, omezení, jež je nutné respektovat. Prohřešky proti nim vedou k snadnému odstřelu.

Zní to krutě? - Jistě, je to kruté. Skutečnost bývá.

Právě v těchto dnech recenzuji - fany v zahraničí velmi odmítanou - knihu z prostředí počítačové hry Mass Effect. Což o to, je to fajn počtení, příběhově a po stránce vyprávění dokonce druhý nejlepší příspěvek do série. Ovšem množství věcných chyb (jichž by si kdokoli jiný než geek se smyslem pro detail nevšiml) ji pro mě dělá takřka nečitelnou.
Kvariané nedodržující dekontaminační procedury a celkově zásady fungování své Migrační flotily, batarianská ambasáda na Citadele, úspěšný pirátský nájezd na Palavan... to vše mi sráží věrohodnost celého příběhu kamsi k absolutní nule.
Pocit "I-really-want-to-believe" si sbalil saky paky, zakoupil letenku na Seychely a uvolněný prostor si zabrala velká trollí párty s diskokoulí.

A to je, pěkně prosím, příběh odehrávající se v herním světě, a problém věrohodnosti se týká jen autorovy neznalosti reálií (které sice staví funkčnost příběhu na hlavu, ale pokud čtenář není fanatikem, tyhle problémy mu zcela utečou).
Jak je pravděpodobné, že něco podobného nenastane, když píšete o...
- pustých ulicích newyorských, kde se malou procházkou dojde z Manhattanu do Brooklynu?
- americké rodině jezdící každý víkend do Colorada na chatu, kde pilně zahradničí a kutí, ve společnosti podobně postižených jedinců?
- otevřené válce mafií v Praze, ve způsobu Chicaga časů prohibičních? (Ano, tím myslím třeba přestřelku se samopaly na Václavském náměstí)
?

Čtenář chce autorovi věřit - ale nechce u toho odložit mozek. Proto jest úkolem autorovým, aby dokázal vyfabulovat skutečnost skutečnější než skutečnost a dokázal ji tak prosadit.
Jedním z nejlepších způsobů, jak toho dosáhnout, je právě znalost prostředí.
Tvorba věrohodné iluze. A to jak po stránce formální a věcné (příběh ze současnosti odehrávající se v dvanáctimilionové Olomouci), tak po stránce souladu prostředí a příběhu.
Aby se westernový příběh mohl odehrávat dejme tomu v době kolonizace pohraničí za krále Václava, musí autor udělat několik zásadních přesazovacích změn. A nepůjde jen o nahrazení šerifa rychtářem a revolverů meči a tesáky.

Autor by měl být schopný vysvětlit, proč píše zrovna z toho konkrétního prostředí.
Proč je to pro něj a pro příběh důležité. Proč právě tady a ne někde jinde.
Na tyhle otázky nebude zrovna kodex správných odpovědí. Ale - "protože mi to přijde kchůůůl", "protože tohle se čte", "protože je to správně intelektuální/vlastenecké" by se rozhodně daly hodit na čestná místa seznamu těch nesprávných.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucia♥ Lucia♥ | Web | 19. dubna 2012 v 21:05 | Reagovat

Ahoj na mojom blogu je súťaž  kto najlepšie upavy fotku ak by si chcel / a bola by som veľmi rada keby si sa zučasnil/a na adrese : http://luciaslovak.blog.cz/1203/sutaz inak sorry ak som ti to už napísala .

2 Daletth Daletth | E-mail | Web | 20. dubna 2012 v 10:34 | Reagovat

Já jsem ten typ člověka, co si všechno radši od základů vymýšlí (proto píšu fantasy :-D) a upřímně mě chvilkami trochu štve, když se nad tím lidi ofrňují s tím, že bych měla psát z českého prostředí.
Myslím, že každý má právo psát příběhy z prostředí, které mu vyhovuje... Tedy samozřejmě za předpokladu, že tam nenaseká tunu faktografických chyb... :-D

3 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 20. dubna 2012 v 18:21 | Reagovat

[2]: Řekla bych ale, že si člověk málokdy něco vymýšlí od základů. Vždycky v tom najdeš nějaké reálné prvky, nebo stylizaci.

Takže potom je na místě třeba otázka - proč je Accad postavený zrovna na reáliích, které se tváří jako středověké nebo raně novověké?

Člověk tomu prostě neuteče...

4 Elinor Elinor | Web | 20. dubna 2012 v 18:40 | Reagovat

[3]: řekla bych, že ze stejných důvodů, jako je třeba svět Ceny svobody postaven na mixu keltské mytologie a space opery... :)

5 Daletth Daletth | E-mail | Web | 20. dubna 2012 v 21:24 | Reagovat

Jasně, že tomu člověk neuteče a někde se inspirovat musí, vymyslet něco, co tu ještě nebylo (a teď nemyslím jen na poli literatury) de facto nejde, vždycky už stavíš na něčem, co znáš... Neber to pořáda tak doslovně :-D
Řečeno tedy jinak: Radši si poslepuji více známých věcí dohromady a udělám si z nich svůj vlastní fungující svět, než abych jen opisovala současné reálné prostředí. Každopádně neodsuzuji ty, kteří to dělají. Od nich na oplátku ale čekám totéž.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama