Výkřik do tmy - o spisovatelství

19. února 2012 v 22:40 | Jana Elinor Poláčková |  Elinoří poznámky
V poslední době je blog plný diskuzí na téma spisovatelství.
Spisovatel sem, spisovatel tam, spisovatel je toto či tamto... upřímně řečeno, milí spisovatelé mi začínají lézti na nervy. Bez ohledu na to, zda se shlukují pod transparentem "SPISOVATEL", "BLOGER", "PISATEL" či dokonce "PISÁLEK".
Jsem sice fanatik schopný hádat se o lecjaké banthovině, ale čeho je moc, toho je příliš.
V otázkách názvosloví platí prosté - byť růže hnojem byla zvána, po růži vonět bude stejně. A naopak to není jiné, koňská kobližka označená cedulí "Gloria dei" bude stále po čuchu podezřele připomínat pach mrvy.

Debaty tohoto typu vyžadují především zvýšenou míru tolerance a schopnost akceptovat, že neexistuje jedna velká zjevená pravda. Pochopitelně mám svoji pravdu, o které jsem přesvědčená a za níž si stojím. Pokud budu mít náladu, něco o ní napíšu - ale myslím, že je dostatečně známá každému, kdo se se mnou zapletl do debaty na téma "spisovatelstvo a spisovatelství".
Tady jen shrnuji základní dogmata, cože je to ten spisovatel. Každé z nich má totiž něco do sebe a stojí za to se zamyslet nad jinými úhly pohledu.

Dogma 1: Spisovatel je v zásadě mytický tvor hnízdící v čítankách a živící se snítkami vavřínu.
Podporuje je:
  • představa spisovatelství coby vznešeného údělu
  • čím jsem "já" ve srovnání s... (dosadit lze prakticky kohokoli, kdo v literatuře prokazatelně něco dokázal, učí se o něm děti ve škole, nebo před ním aspoň davy se zbožnou úctou sedají na chodník)
Nerozumí si s ním:
  • spousta spisovatelů tento statut nesplňuje - podle tohoto dogmatu je spisovatel pouze autor, jehož práci a její kvalitu dostatečně prověřil čas, čtenářská popularita či jiní autoři/literární kritici.
    Tyto "prověření kvality" se ale mohou navzájem i vylučovat, nebo aspoň být nejistá. Kdo například dneska zná Šaldou vychvalovanou Růženu Svobodovou? A kolik lidí považuje za spisovatele Karla Čapka, jemuž F.X. nemohl pořádně přijít na jméno?

Dogma 2: Spisovatel je šaman, zachvácený inspirací. V okamžicích, kdy je posednut Múzou, píše Literaturu.
Podporuje je:
  • spisovatel není jen tak někdo, je to miláček bohů, Vyvolený... což nemyslím ironicky, nebo ne tak docela. K tomu, aby se člověk pořádně věnoval psaní, totiž potřebuje být poněkud specificky obdarován. Musí mít potřebu vyprávět příběhy a musí být touto potřebou pohlcen. Analogie s šamanem je na místě.
  • Toto dogma staví na opravdovosti, niterném autorském přístupu. Spisovatel je prostě ten, kdo to myslí upřímně, kdo jako pelikán v legendách rozdrásává svou hruď a svým srdcem krmí čtenáře...
Nerozumí si s ním:
  • toto dogma zcela zanedbává řemeslo a řemeslnou otázku, a komerčněji pojaté psaní považuje za cosi vysoce nemravného a nečestného a nespisovatelského. Jenže on ani ten pelikán, potvora, nekrmí mláďata z rozervaného hrudníku, "jenom" si vak nacpe rybami, tak, že se dotýká hrudi, a potomstvu předkládá jeho obsah. Se vším všudy. Opravdu si myslíte, že to malým pelikánům nejde k duhu lépe, než kdyby je krmil vlastními vnitřnostmi?

Dogma 3: Spisovatel je řemeslník, jen místo se dřevem a rašplí pracuje s příběhem a s mateřským jazykem.
Podporuje je:
  • Technická stránka psaní se dá naučit, chce to píli, vytrvalost a spoustu tvrdé práce. Tvůrčí psaní (kriticky přijímané tvořivým člověkem) je vysoce konstruktivní záležitost a dívat se na ně skrz prsty mi přijde poněkud... nešťastné.
  • Dějiny literatury dostatečně prokazují, že komerční aspekt psaní není fuj a není to nic, nad čím by se měl laskavý čtenář ošklíbat. Spousta kvalitní literatury, která se nachází v čítankách, reflektovala trh a kalkulovala s čtenářskými preferencemi a zálibami. Zeptejte se třeba pánů Dumase a Balzaca.
Nerozumí si s ním:
  • představa "prostě se naučím psát a budu dělat bestsellery!" je víc než naivní, stejně jako víra v zaručené návody. Technika a postupy skutečně nejsou všechno. Autor musí mít jiskru, určitý spisovatelský esprit...

Dogma 4: Spisovatel je ten, kdo píše (něco jiného než deníčkové zápisky).
Podporuje je:
  • vcelku jednoduchá argumentace založená na - věnuji se fotografování, tedy jsem fotograf, maluji, tedy jsem malíř. Můžeme se bavit o nejrůznějších aspektech toho, na jaké úrovni je daná činnost páchána a zda tím nedochází k znevažování označení "fotograf", "malíř", "spisovatel"... jenže na tato odstínění je celá škála přídavných jmen. Třeba "amatérský".
Nerozumí si s ním:
  • skutečnost, že to přece jen trochu dané pojmy znehodnocuje. Spousta lidí není ochotná myslet prostřednictvím přídavných jmen a brát v potaz, že amatérský spisovatel se opravdu necpe do čítanek, že začínající spisovatel se nevidí (aspoň ne hned) ve společnosti takového Jana Nerudy a jiných velikánů...

Nemám pocit, že by některé z těchto dogmat bylo - OBJEKTIVNĚ - lepší než ta ostatní. Když dojde na lámání chleba, jedno je za osmnáct, druhé bez dvou za dvacet, třetí za šestnáct se dvěma a čtvrté za dvacet čtyři bez šesti.
Méně vášní do toho pojmenovávání. Jsou jiná, zajímavější témata k diskuzi, než podobné, stavící vyloženě na osobních preferencích a sympatiích zainteresovaných.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 19. února 2012 v 22:47 | Reagovat

Já bych dokonce řekla, že se spolu tyto pravdy ani nijak neperou, pokud na to nahlédneme z dostatečné výšky a s dostatečným odstupem.

Ale možná jsem jen příliš ovlivněná filozofií Saint-Exupéryho.

2 Elinor Elinor | E-mail | Web | 19. února 2012 v 23:13 | Reagovat

[1]: no, on nastane problém, když se začne řešit, co je to jediné a pravé spisovatelství.
Osobně z toho jsem v náladě "lidi, říkejte si, jak chcete, ale hlavně pište!" :)

3 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 19. února 2012 v 23:16 | Reagovat

[2]: Asi tak. :-)

4 Aidrien Assagir Aidrien Assagir | Web | 19. února 2012 v 23:52 | Reagovat

Abych pravdu řekla, to, co se v současné době řeší, jde nějak mimo mě. Píšu, ale spisovatel nejsem. Jen zprostředkovávám příběhy a to pojmenování "zprostředkovatel" mi stačí. Těch pár tvorů, kteří jsou mi fanoušky a zabloudí ke mně na blog, moje povídky těší i bez knižních vydání (i když by se mi to líbilo) a toho, abych tím "spisovatelem" byla.

5 Miselle Miselle | Web | 20. února 2012 v 11:19 | Reagovat

Velmi kvalitně zpracované. Vzhledem k tomu, že jsem na jistou dobu jak s psaním, tak blogováním přestala, nestačím se divit, nad čím se teď scéna blog.cz hádá (a že to není nic přínosného a někam vedoucího). Asi jsem (naivně) předpokládala, že v této komunitě narazím na vyspělé lidi. Teď mi to připomíná spíš psinec plný nadržených alfa samců.... A co jsem se dozvěděla, začalo to tak malou a v přátelském duchu vedenou diskuzí... Pak se do toho vložilo Srdce a vše začalo nabírat na obrátkách. Ach jo...

Upřímně, přijde mi to jako hloupé slovíčkaření a mě osobně to přijde úsměvné, možná proto, že jsem nikdy neměla velké spisovatelské ambice a nejsem studovaný literární teoretik, ale prostý a nadšený čtenář/autor a tudíž mě označení pisálek apod. nijak neuráží. Ta diskuze mi prostě přijde jako šlápnutí na něčí citlivé kuří oko, toť vše... (aneb potrefená husa...) Podle mě jsi to shrnula velmi pěkně a přehledně, dávala bych to všem těm rozzuřeným "pisálkům" přečíst.

Co mě trošku mrzí, že v článku na Srdci blogu je má skromná práce (Blog spisovatelů) teď prezentována jako elitářký klub, kde si rádoby pisálni mastí ego... Nepamatuji si, že bych někdy do toho projektu šla s tím, že z lidí udělám spisovatele a la Dostojevskij (otázka od diskuze: kolik lidí, kteří se jim ohánějí, přečetli alespoň Zločin a trest?)... Na druhou stranu, jsou tam i lidé, kteří za sebou své knižní debuty mají.

6 Ekyelka Ekyelka | 20. února 2012 v 15:46 | Reagovat

[5]: Miselle, to neřeš. Já si ten článek přečetla taky, naštvala mne arogance páně Standova, pomyslela jsem si, jaký nebetyčný je to pablb a znovu jsem se utvrdila, že můj tehdejší odchod proběhl po právu a včas.
On totiž jen pablb může urážet a shazovat práci jiných a ještě to vykládat za své "svaté právo".

7 Daletth Daletth | E-mail | Web | 20. února 2012 v 16:20 | Reagovat

Velká pravda, sestro...
Konečně nějaký článek na tohle téma, kterého mám už plné zuby, který neukazuje jen subjektivní pohled na věc, ale taky trochu té objektivity a hlavně... je nad věcí!!

8 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 20. února 2012 v 19:02 | Reagovat

[7]: Ono subjektivní by nevadil, křeččí sestro, od toho blog je, co mě osobně vadí, je to ukazování prstíčkem - ten a ten a ten je špatný a ti a ti a ti na to nemají a lidi proberte se, pravda je taková, tak ze sebe přestaňte dělat co nejste, já tomu přeci rozumím nejlépe. WTF?

9 Daletth Daletth | E-mail | Web | 21. února 2012 v 22:19 | Reagovat

[8]: Jo, to veřejné lynčování je hrozné... Jak už jsem i psala, jsem ráda, že na blog.cz nejsem a tohle mám jen zprostředkovaně, i tak mi to stačí... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama