Proč povytahuji obočí, když dojde na debaty typu "Proč nemám ráda Čechy?"

28. února 2012 v 11:49 | Jana Elinor Poláčková |  Elinoří poznámky
Vlastenectví není sprosté slovo a patriotismus tu není jen pro Američany či Poláky.
Nemohu říct, že jsou chvíle, kdy bych raději nebyla třeba právě Američankou nebo Polkou, čistě proto, že v některých ohledech mám k těmto národnostem a jejich stereotypům blíž než k tomu, co se tvrdí o Češích. Ale narodila jsem se v tehdy ještě Československu, mým mateřským jazykem je čeština, a rodinné kořeny se táhnou k jihočeským sedlákům v podhůří Šumavy a ke kovářům z oblasti na pomezí Hané s Valašskem. Takže... jsem Češka a jsem na to hrdá.
A nic na tom nezmění ani postavy Michala Viewegha ve spřežení s komediemi Slunce, seno, … a dobrým vojákem Švejkem k tomu.


Je důležité, hned na začátku, odlišovat mezi češstvím a čecháčkovstvím. Tyto dva pojmy se často zaměňují a vede to ke zbytečnému sebemrskačství.
Být Čechem pro mě znamená být si vědom svých kořenů, milovat svou zem, vážit si jejího jazyka, minulosti, kultury. A něco pro ni dělat. To samé znamená být Britem, Venezuelanem, Rusem... dosaďte si své oblíbence.
Být Čecháčkem znamená hanobit svůj národ. Zní to jako patetický výkřik do tmy, ale čistě proto, že to také patetický výkřik do tmy je. Být Čecháčkem totiž znamená rezignovat na národní identitu a hrát si sám za sebe, způsobem "malá domů", chovat se jako malá, ustrašená kryska schovávající se pod podlahou, užírající se závistí a doufající, že sousedovi chcípne kráva. A protože se čecháčkovství vesele rozmáhá, nelze se divit, že to jde s češstvím z kopce.

Malá historická exkurze
Je faktem, že Češi jsou mentalitou někde trochu jinde, než většina okolních národů. Logicky, stačí se podívat na situaci po Bílé hoře a třicetileté válce vůbec. Podstatná část morální a intelektuální elity pryč, prakticky žádná domácí šlechta, populace zdecimovaná opakovaným se přeháněním fronty, nemocemi a hladomory zhruba na třetinu.
Sice je z mnoha důvodů nesmyslné mluvit o následující éře jako o "habsburském temnu", ale ani ne v průběhu jedné generace se země z pozice jednoho z nejvzdělanějších a nejtolerantnějších území celé Evropy dostala ke dnu žumpy - víceméně kvůli politickému dobrodružství několika státních hodnostářů.
V době, kdy Češi vznikali jako národ, nebyli v situaci, kdy by o sobě mohli rozhodovat sami. Měli nějakou slavnou minulost, ale denodenně byli konfrontováni s tím, že dostat se dál znamenalo naučit se plynně hovořit cizím jazykem a pohybovat se v prostředí, které na "češskost" pohlíželo skrz prsty. Češtinu tu máme díky bandě tvrdohlavých jazykovědců, kteří si ji vyvzdorovali na historickému vývoji i světu. Stejně tak dokázali přijmout představu Čechů jako národa podomků, služek a sedláků, a dokázat, že "lidový" neznamená "primitivní" či "křupanský", že to naopak znamená být v těsném kontaktu se zemí, mít k ní vztah, jaký si třeba pěstěný kavalír s pštrosím perem za kloboukem k sladké Francii nikdy nedokáže vypěstovat. Základem Čechů díky tomu byly střední vrstvy, jejich hrdost, sebevědomí a zarputilost, s níž se dokázaly vymezit proti v té době populárním konvencím.
Ovšem kvůli několikasetletému soustředění se na přežití, bez možnosti zasahovat do svého osudu, se národní povaha vyvinula poněkud svébytně.

Stereotypy české
Co se vlastně dá říct o Češích jako národu?
  • Češi, podobně jako Poláci, prožívají věci srdcem. Jenže je velmi rychle dožene hlava se smečkou pochybností založených na až příliš dobře zažitých deziluzích.
    Což je ale také důkaz hlubokého vnitřního prožívání. Národní traumata jsou národními traumaty ještě dlouho poté, co by se z nich měla společnost vzpamatovat, zvednout se a jít svojí cestou. Lidé se k nim vrací ve všech možných i nemožných situacích.
  • S tím úzce souvisí "komplex přeživšího", prolézající celou společnost. Něco na ten způsob se dá vystopovat už k Milotovi z Dědic. Potřeba se ospravedlňovat - ať už "bylo to rozumné a jediné, co se dalo dělat", "zradili nás ostatní", "všichni se na nás vykašlali", "rodina", "aby děti...".
    Nesouvisí to s nízkým sebevědomím, spíš s pocitem, že ten, kdo přežil, je ten špatný a neobstál před soudem dějin. Češi vyrůstají s interpretací historie, že hrdinové jsou mrtví a zbabělci živí. Když dojde na vlastní rozhodování, začnou tuto interpretaci relativizovat. Ne tak, že i živým hrdinům je třeba vzdát čest, ale rozrýváním "ono to vlastně hrdinství nebylo, pche".
    Češi jako takoví nejsou schopni vypořádání se s minulostí. Mají problém vidět historii jinak než ve výrazných odstínech černé a bílé, občas dost nelogicky, a dívat se na vše s chladnou a analyzující hlavou jim jde proti srsti.
  • Češi jsou lidoví. Na tom není nic špatného, lid (do nějž počítám i střední vrstvy, ve středověku/ranném novověku krom měšťanstva i drobnou šlechtu) jako takový je solí země a může z něj vzejít plus minus to stejné a stejně kvalitního, jako z vrstev vyšších. Nemá to co dělat s nevychovaností a buranstvím, ty mají svoje vlastní pojmenování a označení. Lidovost je především úhlem pohledu, kdy se člověk nevidí jako střed galaxie, přátelského přístupu k druhým, soucitu a vnímavosti, uvědomnění si, že druzí mají svoje mouchy a občas nějaký ten špatný den.
    Problém ovšem nastane ve chvíli, kdy člověk z lidu dostane "geniální" nápad se cpát někam a do něčeho, kam nepatří - a takzvaně "zpanští".
  • Češi jsou mistry pasivní rezistence. Čech spíše bude stát stranou a dá svůj názor najevo jinak, než formou vytažení na barikády. Pečlivě odhaduje, který boj mu stojí za to, aby se v něm naplno, se vším všudy angažoval. Nejde o projev zbabělosti, spíše vyjádření, že některé bitvy nestojí za to, aby byly bojovány a člověk tak ztrácel síly - protože když dojde k patřičné mobilizaci a pasivní rezistence přejde do aktivního, vášnivě vedeného střetu, Čech si počíná jak lvice bránící mládě. K podobným záležitostem však dochází málokdy, zejména kvůli historickým zkušenostem a z nich osvojeným vzorcům.
  • V konečném důsleku pak lze tvrdit, že Češi jsou smějící se bestie. Sarkasmus, ironie, suchý černý humor typu "V pravo dobrý! - V levo tanky!", to všechno je součástí Čechovy denní reality.
  • Také jsou skeptičtí, mají sklon předpokládat komplikace a nečekaná zvrtnutí se, snadno propadají deziluzi. Je to ně náročné uchovat si víru v něčí dobré úmysly, což vede k poněkud cynickému pohledu na svět a na (zejména morální) vzory.

Debaty kolem české národní povahy a českých stereotypů jsou na můj vkus až příliš postavené na kálení do vlastního hnízda. Jednostranné přikyvování čecháčkovským vzorům totiž nikdy nepřineslo nic dobrého.
Češi jsou takoví, jací jsme my sami.
Nelíbí se nám obrázek, jaký jsme si o sobě vytvořili a teď si poletuje v podobě smečky memů? - Tak kde je problém? Sami jsme barvami a štětcem, každý z nás stojí na mostě mezi minulostí a budoucností, a tvoří tím část oné slavné "národní povahy". Stačí se chovat podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí. A nefňukat a nerozhořčovat se, že "nemám rád Čechy, protože jsou to ošklivá káčátka". Kdyby podobné postoje zastávali naši předkové, žádní Češi tu nejsou.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 28. února 2012 v 13:32 | Reagovat

Moje řeč, taky mi ono švejkovství neskutečně vadí, stejně jako nemám ráda nejen Slunce, seno... ale i starší Homolky. Ano, filmy jsou to satirické, v určitém smyslu ukazují lidem zrcadlo, ALE je ubohost odstřelovat po jejich shlédnutí celý národ s tím, že se takto chovají všichni a proto jsou Češi hovada. Proč na jedné straně vyzdvihovat  Slunce, seno a na druhé nezmínit filmy z opačné strany spektra jako je Němá barikáda. Třeba. (Ano, tam zase milujeme Slovany a nejvíc Rusy, kteří nás spasí, ale stejně, lidi tam láskyplně brání svůj domov proti okupantům, protože je to jejich domov.)
Já sama jsem zarytou vlastenkou, můj partner je vlastenec a rozhodně v tom nejsme sami. A i kdybychom byli, můj pohled na věc to nemění.

2 Sleek Trp Sleek Trp | 28. února 2012 v 13:35 | Reagovat

Je mi jasné kam toto míří, jen mě stále chybí ta barikáda... Čech hlavně kecá. Ano jsem také čech. Možná je na čase nebýt všichni Anonymous. Protože to je taky součást české povahy.

3 Renata Štulcová Renata Štulcová | 28. února 2012 v 14:45 | Reagovat

Správný názor, moc mě článek potěšil, mluvíš mi z duše.

4 TimothyBek TimothyBek | E-mail | Web | 2. února 2017 v 22:54 | Reagovat

CFFHOOK лучший чит для варфейс.
<b><u>cheats for warface</u></b> : <a href=https://www.youtube.com/watch?v=ntI-OFb9lSQ>warface читы aim</a>

Наш сайт: <a href=http://cheater24.ru>Читы для варфейс</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama