Knihy v mých myšlenkách: Rytíř přišlý z nicoty

19. února 2012 v 20:52 | Jana Elinor Poláčková |  Na nočním stolku válí se...
Dobře. Přiznám se bez mučení. Když jsem uvažovala, zda Svaroga recenzovat či nerecenzovat, rozhodla obálka. Vesmírná černota s rozmazanými body hvězd a okýnko ukazující napůl zarostlou tvář sympatického chlapíka v uniformě - v doprovodu ještě sympatičtějšího hafana. A pohled na anotaci slibující něco na způsob klasické dobrodružné fantasy. Hrdina se propadne do jiného světa a je z něj vyvolený. Zase.
Své pocity z knihy před čtením bych popsala asi jako: Fajn, originalita nejspíš nic moc, ale nenáročné čtivo v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství.
Pak jsem - oprávněně - nestačila zírat.



Jak to zírání dopadlo, si můžete přečíst tady - (odkaz na recenzi na fantasyplanet).
Subjektivnější postřehy patří na blog, a tak je tady máte. :)

Stanislav Svarog je ruský, pardon, sovětský, výsadkář. Na posádce v Mongolsku metaforicky chcípl pes, manželství se nachází v troskách a sem tam nějaká ta avantýra nedokáže pořádně rozčeřit zatuchlý rybník banality. Někomu se prostě podařilo narodit se do špatné doby. Naštěstí je literární postavou a s trochou autorské (zlo)vůle se může stát leccos. A proto majora sužují halucinace, které jej nakonec katapultují do cizího světa - světa, který je neznámý pro Svaroga, ovšem naopak to neplatí.

První kapitoly se nesou v duchu lukjaněnkování. Když se píše o pomalu již postsovětské realitě, tak nic jiného autorům snad ani nezbývá. Hořkosarkastické postřehy ze života, zkratka a smysl pro detail - tyhle věci na ruské fantastice skutečně můžu a Buškov jimi nešetří. Ze začátku. S příchodem do jiného světa a v průběhu zabydlování se však mizí pod nánosem otázek a úžasu. Pravidla hry se změnily, příběh nabral směr kamsi k Johnu Carterovi řízlému mystikou.
Postupně přibývá osudovosti a epičnosti, hlody mizí, a na povrch vychází smutný fakt, že Buškov píše velkou, velkou ságu a nevidí důvod, proč předčasně položit na stůl příliš mnoho karet. Dává si pozor, aby si dopředu nevyžvanil zápletky pro xyz dílů, má to ovšem menší háček. Rytíř přišlý z nicoty postrádá samostatný příběh a funguje jako úvod do cyklu. Pilotní epizoda, která navnadí, jenže sama o sobě neobstojí.

Co ovšem samo za sebe obstojí, a z čeho stále ještě hledám dolní čelist po podlaze, je svět.
Nevím, kdy naposledy PŘEDTÍM jsem musela přestat číst recenzovanou knihu a odložit ji na později, abych si "nekontaminovala vlastní rozepsanou povídku".
Že si Svarog bude muset na přečtení počkat, dokud nenapíšu povídku do Dračího řádu, bylo jasné hned u prvního letmého nástinu Talaru. A velmi mi pomohlo, že jsem povídku dopisovala v Třebíči u našich, a Rytíř přišlý z nicoty zůstal do nového roku na privátě v Brně - jinak bych tohle předsevzetí naplňovala jen velmi těžko a pár reálií by dopadlo poněkud... svarogovitě. :)


1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Protože působila dojmem, že bude... něco jiného, odlišného od běžné sci-fi a fantasy tvorby. Něco originálního, co se svým způsobem vrátí ke kořenům žánru.

2.Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Ruský Carter :)
(ano, mám na mysli toho milého Johnyho, pobíhajícího s mečem po Marsu a zachraňujícího princeznu a v zásadě i svět)

3.
Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
"Rozdáváme karty, pánové!"
(Ano, není to jedno slovo, a není to sloveso. Ale když se snažím nacpat Rytíře přišlého z nicoty do jednoho obrazu, je to obraz skupiny gentlemanů kolem stolu, každý má před sebou hromádku žetonů - a pěkně vysokou k tomu-, a jeden z nich míchá balíček karet.)

4.S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Hlavní hrdina v tomhle funguje dostatečně.

5.Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Well.
Pro mě osobně byly jednoznačným kladem reálie.
Jednak pojetí a zpracování prostředí, jednak šílený (v tom nejlepším smyslu) mix techniky a magie. Sice mám pocit, že v něčem nejde autor tak do hloubky, jak bych to ráda viděla, ale vzhledem k tomu, že u reálií rozjel několik parádních mystifikací a konspiračních her, tak bych v tom i hledala úmysl. :)

6.A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Tohle nebyl samostatný příběh, ale úvod do světa.

------------------
obálka knihy z legie.info
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama