1. února 2012 v 18:03 | Jana Elinor Poláčková
|
Výsledek včerejšího datlování - deset důvodů, proč se ponořit do oceánu fanfikcí. Přesto nelze předstírat, že průměrný ambicioznější autor či čtenář na existenci něčeho takového reaguje způsobem: "Fanfikce? - Ne, radši knihu!".
A nutno dodat, že k tomu má zatraceně dobré důvody...
1.Fanfikce v člověku pěstuje pocit, že na gramatice v zásadě nezáleží. A že občas nezáleží ani na tom slohu.
Co na tom, že oba dojmy jsou zatraceně mylné, některým autorům se nároky na formu dostávají do hlavy zatraceně těžko. A s předsudkem "čárky píšu dle nálady, protože odmítám diskriminaci, používám i/y v poměru 1 ku 1 a popořadě k tomu, a s velkými písmeny se příliš nezatěžuju, aby jsem nepůsobil jako že se nesoustředím na obsah, on si to čtenář stejně přebere po svém" se pisatel dočká jediného. Čtenář si to přebere po svém a začne buď zděšeně výt, nebo se pídit po hyperakční červené propisce.
P.S: i ta blbá automatická kontrola pravopisu mi "aby jsem" notoricky upravovala na "abych". Začínám se obávat, jestli spíš než o deformaci "nedávám pozor a nečtu po sobě" nejde o speciální filozofii "pravopisu se nelekejme, na množství hrubek nehleďme". Jisté je, že autoři fanfikcí k tomu tíhnou spíše než autoři nefanfikcí - protože většina fanů je spíš zbuzeruje za východ slunce nad oceánem na Tatooine, než za gramatický nevěstinec.
2. Slavné "Piš o čem znáš!!!" platí i pro autory fanfikcí, takže se tím nijak nezlepší postavení lenochů.
Fanfikce není o používání známých názvů a jmen. Není dokonce ani o známých předmětech. Abyste mohli fanfikci psát, musíte se v konkrétním prostředí skutečně vyznat. Vědět, kde jsou hranice, co si můžete dovolit, jak konkrétní věci můžete obejít. Jestli to jde dohromady, nebo ne.
Nebo spíš - měli byste to vědět.
Spousta autorů fanfikcí se k tomu ale neobtěžuje probojovat, takže pak se stává, že padawan randí s půlkou holek na Coruscantu a Jabba Hutt sponzoruje charitu. Ne proto, že by měl autor nějakou úžasnou myšlenku, skvěle se mu to hodilo do příběhu a uměl to zdůvodnit - ne, prostě to někoho napadlo. A pokud pisatel nemá dostatečnou sebedisciplínu a ideálně k tomu zpětnou vazbu prostřednictvím fanoušků, co jen tak něco ven nepustí, k tomu klouzání po povrchu začne mít sklony.
Až se na základě pár dílů seriálu Klonové války dočtu, jak byl ubohý senátor Palpatine konfrontován s démonickým Darth Sidiousem... asi si pustím písničku Confrontation z muzikálu Jekyll a Hyde. Jinak by to totiž v praxi ani fungovat nemohlo.
3. Psát stále ze stejného známého světa vede k nevysvětlování - vždyť on to čtenář zná, že.
Psát o světě tak, aby byl pochopitelný i pro naprostého laika a zároveň se to nezajídalo ostříleným fanouškům, není žádná sranda. I z tohoto důvodu bývají před mnoha StarWars povídkami "rolety" se stručným úvodem do děje a především do prostředí...
Ale nešť, ve fanfikcích se to ještě snese, pokud nejde o sáhodlouhé seznamy zkratek, jimž nikdo nezasvěcený nerozumí. Nepřehnaný a s atmosférou spojený popis techniky je občas lepší než prosté LAAT.
4 Fanfikčnost dosti zužuje úhel pohledu.
Pokud si to autor uvědomuje a je schopný přepínat mezi jednotlivými světy, nic se neděje. Horší situace nastává ve chvíli, kdy v drasťáku o Čachtické paní vyjde na světlo, že milá Alžběta má úžasné znalosti o tom, jak to bylo s Kainem a zrodem upírstva - a je více než zjevné, že autor se spíš než v půdorysu Vampire: the Masquarade vidí v hororu podloženém historickými fakty.
Ale nejde jen o přebírání a zkreslování.
Pohyb v jednom světě znamená i mentální navyknutí si na určitá schémata, jemnou ironii pro neznalého konrétního prostředí neuchopitelnou (myslím, že nejsem jediný autor fanfikcí, kdo si občas rýpne do některé části originálu), představu, že určitá řešení příběhu jsou možná či naopak zcela nemožná - bez ohledu na jejich vázanost na specifické podmínky.
5. Fanfikce a fanatismus začínají stejnou první slabikou - a není to věc ryze náhodná.
Tím nechci urazit autory fanfikcí, i proto, že bych musela urazit sama sebe, ale psaní fanfikcí je spojeno s určitou emocionální zaujatostí, která se liší od emocionální zaujatosti při psaní originální tvorby. Fanfikce si žádá v některých ohledech mnohem intimnější přístup. Její součástí je chtě-nechtě jakési vyznání lásky zvolenému světu (jinak bych tímhle netrácela čas a šla si psát nějaký vlastní kousek), vlastní vhled do celého univerza.
Autor není ani tak v roli tvůrce, jako vykladače. A z té je jenom krůček do dogmatického prohlášení: "Můj výklad je lepší než tvůj, ty odporný heretiku!"
Zní to úsměvně, ale není snadné s tím bojovat. Už kvůli tomu podvědomému naježení se, když narazím na pochopení oblíbeného vesmíru, jež mi jde bytostně proti srsti.
6. Autor fanfikcí je schopný vehementně tvrdit, že jeho verze je lepší než originál, a proto by ji měli autoři originálu respektovat.
Ve světě obecně se nositel podobné postoje označují jako "talifan" - vcelku vtipné a výstižné pojmenování. Otravovat původní tvůrce s vlastními představami a argumenty je... eh... nevychované. Leč i to někteří fanfikce píšící individua dělají, a diví se, že jsou posíláni na místa, kam slunce ni měsíc nesvítí.
Jistě, tohle jsou extrémy.
Jistě, fanoušek může vytvořit příčetnější verzi než vlastník autorských práv (až budu mít čas a náladu se rozepsat o seriálu Klonové války, ano, toto typický příklad nepříčetnosti vlastníka autorských práv, z fanovského hlediska. Ovšem já s tím můžu udělat co, milí čtenáři? Ano, mohu na to nadávat, mohu si psát fanfikce, kde současné trendy LucasArtu buď ignoruji, nebo se vůči nim v mezích slušnosti vymezuji, ale vzato kol a kolem, můžu to všechno především použít jako metaforický toaletní papír).
Autor fanfikcí totiž NIKDY nebude větším a povolanějším expertem na daný svět než lidé, kteří jej vytvořili či jsou v rámci franšíz najímáni do nich psát. Platí to i ve chvíli, kdy bude George Lucas tvrdit, že jediné, co zablokuje světelný meč, je jiný světelný meč. Zjevný nesmysl, z mnoha důvodů. Ale jestli chci být neomezeným pánem a bohem světa zcela podle mých vlastních představ, nezávislého na rozmarech a autorských přínosech mocných - pak mi nezbývá než začít s originální tvorbou. Cizí svět nikdy nebude tancovat, jak já pískám, a neuvědomovat si to je asi stejně inteligentní jako záchvat dětského vzteku v samoobsluze.
7. Fanfikce podporují poruchy soudnosti.
Jinak nelze vysvětlit logické pochody typu "nelíbí se ti má fanfikce? - nelíbí se ti celé univerzum!" nebo "pokud nemáš rád moji fanfikci, jsi houby fanoušek!". Může to vyvrcholit i ztotožněním dobrého vkusu či lásky k literatuře s oblibou konkrétního bizarního kousku.
8. Fanfikce svádí ke zvoláním: "Huš, jděte pryč, vy oškliví tchořové, neznáte svět (a hlavně mé představy o něm)!"
Nekritičnost nechodí po horách (ty na to mají erozní procesy), ale po lidech. Zvlášť když se za ní táhne průvod nadšení i vzedmutých emocí. Autor fanfikcí má - ve srovnání s jinými druhy tvorby - jen malou šanci, že se mu dostane přímých kritických připomínek. Většina čtenářů buď chválí, nebo napíše něco diplomatického, nebo nenapíše nic. Takže když se objeví nějaký ten rýpal... musí jít o omezeného závistivce, co nic nechápe! Logická úvaha, protože kdyby to bylo přece nějak děsné či hodné kritizování, lidé by mi to přece řekli, ne...?
Je mi líto, neřekli.
Čtenář fanfikcí nemá za potřebí si snižovat dávku oblíbeného světa. Pokud se mu příběh líbil, čte a doporučí. Pokud nezaujal, tak nezaujal. Pokud se mu příběh nelíbil, tak buď zhnuseně odchází, nebo naopak rozesílá odkazy kamarádům, aby se podívali, co je taky možné. Ale většina z těch dobrých duší se podívá, pokochá a opět zmizí. Pod povídkou pak zůstává pouhé PJEKNÉ!!!
A když nějaký extremista napíše, co si myslí, se vším všudy a podloží to argumenty, odpovědí mu je agresivní upozornění "ale lidem se to líbí a ty nevíš, k čemu se vyjadřuješ!".
9. Fanfikce se dají opít rohlíkem - čili proč se namáhat s příběhem, když stačí sklep, Snape, Malfoy a krabička kondomů.
Ano. "Povídka" z žánru fanfikce může zcela postrádat (nejen smysluplný) děj, může jít o prostý popis situace, pairing osob, které by se spolu za střízliva nepárkovaly a i po nějakých dvaceti pivech by se raději odebraly zvracet každý do svého rohu, tklivou meditačku a či prostě žvanění o daném světě bez hlavy a paty. I takové fanfikce existují a není jich právě málo.
Ovšem jen málokdy se najde dostatečně tvrdý kritik, který by zpod postele vylovil světelné koště a milého literáta hnal svinským krokem. A - nepíše se mi to snadno, ale je to fakt - zejména začínající autor to hnaní svinským krokem potřebuje víc než prase drbání. První popsané stránky jsou povětšinou příklady, jak nepsat. Ale to se člověk těžko dozví, protože se vznáší na vlnách euforie - já napsal povídku! Má to tolik a tolik znaků! Tolik a tolik stran! Jsem prostě dobrej, jo!
Mezi čtenáři fanfikcí se najde jen málo jedinců trpělivě vysvětlujících, že z ingrediencí sklep, Snape, Malfoy a krabička kondomů by stálo za to udělat něco podstatně zajímavějšího a napínavějšího, než je slash.
10. Napsání dobré fanfikce vyžaduje stejné úsilí, jako napsání dobré originální povídky. Ale zatím, co originální povídku lze poslat do soutěže a lépe se jí shání kvalitní betareading... fanfikce jsou v tomto krajně znevýhodněny.
Svůj vztah k fanfikcím nemohu nazvat ambivalentím, ale pozitivním.
Ráda je píšu, čtu, nechávám se vytočit obzvlášť vypečenými kousky, rozhořčuji se nad slashem... ale především píšu. Jsou pro mě především autorskou ohrádkou a způsobem, jak se držet při tom všem okolním ambicioznějším psaní při zemi a neodlétat do dálav intelektuálských. A tak nějak u toho i chápu, že můj pohled na věc je striktně individuální. Vím, že mi jeden svět nestačí. Tak proč se ze svých vlastních univerz nevydávat pravidelně na toulky do galaxie "far far away"? :-)
OK, tohle se mi líbí, zvlášť ve spojení s předchozím článkem. Já vím, že je to zapříčiněno tvým střízlivým pohledem (jak že byl ten terminus technicus? Talifan? Značím si..), ale tak nějak to shrnuje i moje argumenty, proč nepsat, bez ohledu na to, co jsem poznamenala minule.
Zároveň je to i dobrý seznam pro začátečníky, aby se vystříhali aspoň některých chyb - i když kolikrát si při komentování textů říkám, že nezáleží na žánru ani zaměření, blbouni si budou svá hesla typu "na gramatice nezáleží, důležitý je příběh" razit kdekoliv. I v receptech na kuřecí vindaloo.