Co mě škola (ne)naučila

26. února 2012 v 11:42 | Jana Elinor Poláčková |  Elinoří poznámky
Když se otočím zpátky na osm let na gymplu, v duchu se ušklíbám nad svou tehdejší představou - povětšinou se učíme nesmysly a učitelé nás zbytečně buzerují, k čemu je se biflovat fakta, když důležitější je umět je najít a použít.
JENŽE...
Škola by měla naučit člověka se učit. Krom základního vzdělání mu poskytnout i zárodek lásky k sebezdokonalování se, rozvinout zvídavost, dát možnosti koukat se dál než jen na špičku nosu, naučit jej základy analytického a kritického myšlení. Aspoň prostřednictvím faktů.

Když se rozdala maturitní vysvědčení, pěvecký sbor dozpíval "Čas rozchodů ten bolí víckrát...", jako jediná holka ze třídy jsem místo se slzičkami bojovala s nutkáním nezačít se na celou třebíčskou synagogu vítězoslavně šklebit, protože byl tady onen kýžený okamžik volnosti. Jaksi mi nedocházelo, že tento stupeň vzdělávání po sobě zanechal v mozku i pořádnou dávku polotovarů, co se v patřičnou chvíli objeví a začnou rozvíjet. Tehdy bych z toho nadšená nebyla.
Při pohledu zpět... díky za to všechno.

Jestli mě něco škola SKUTEČNĚ nenaučila, pak je to - krom přípravy na realitu, což ovšem není v jejích kompetencích - shovívavosti. Zmínky typu "Referát či seminárka? No problem, obšlehne se to z wiki" mi způsobují skutečně zajímavé emocionální stavy a nepochybuji, že moje děti si se mnou v tomhle užijí peklo.

Co mi dala?
  • Schopnost stanovit si priority a nést za ně následně odpovědnost. Od kvarty jsem na matiku sáhla jen krátce před písemkami, a držela se na levelu "akorát chci projít, vždyť stejně na matiku nemám buňky". Po pokusu o humanitní studium mě život zavál na ekonomku - a matematické buňky v mozku podezřele ožily.
  • Drsnou lekci, že osobní sympatie nejsou všechno, že člověk se má prostě kousnout a vydržet.
  • Další nepříliš jemnou lekci, že rezignace nebo útěk nejsou nejlepší řešení (pravda, tady mi hodně pomáhá i má další studijní historie).
  • Že diskutovat na úrovni je možné až ve chvíli, kdy nějaká úroveň je a podložená fakty k tomu. Jinak se zrodí fraška.
  • Zárodky schopnosti učit se nové věci a dívat se kolem sebe s otevřenýma očima.
  • Že neexistují omluvy a "tak já se teda budu snažit, no..." - existuje pouze rozhodnutí a tvrdá práce. Je jedno, jestli referát dělám v noci před termínem, nebo dva týdny předem. Kritéria jsou pevně daná a laťka se nepodlejzá, jinak by mě musela hanba fackovat.
    Že často volím možnost "na poslední chvíli", je jen a jen mé minus, ne projev hrdinství a triumf brilantní improvizace.
  • Zjištění, že nejsem zrovna "kolektivní typ", protože hra na úžasnou fungující skupinu mě ze zásady nebaví.
  • Rozhodnutí "myslet, myslet, myslet". Ideálně konstruktivně, logicky, na základě podkladů, bez vyškrtnutí intuitivní a kreativní stránky osobnosti.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hnedoockaver hnedoockaver | Web | 26. února 2012 v 12:11 | Reagovat

Hezky napsané:-)Taky jsem ve škole řešila všechno na poslední chvíli,dokonce maturitní otázky jsem se opravdu učila až týden před zkouškami.Nějakým zázrakem jsem to zvládla:-)

2 belldandy belldandy | 27. února 2012 v 13:37 | Reagovat

Mně se nejvíc líbí bod : Že diskutovat na úrovni je možné až ve chvíli, kdy nějaká úroveň je a podložená fakty k tomu. Jinak se zrodí fraška. Diskuze, kde zúčatnění  žádná fakta neměli, ale měli radost že diskutují a jsou tak velmi demokratičtí, ty mne vždy hrozně iritovaly.

3 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 27. února 2012 v 17:46 | Reagovat

To je přesné. A i s tou matematikou máš pravdu. Znám teď případy gympláků, kteří se 4 roky oháněli tím, že chtějí na VŠE a na matematiku kašlali. Když jsem jim říkala, že ji potřebují, nevěřili. Já jsem pro ně starší generace, já to přece nemohu vědět. Dělali pouze anglinu, že prý to na VŠE stačí. O_O No a teď podávali přihlášky a - s úžasem zjisitli, že musejí dohnat 4 roky matematiky. Lidská hloupost je nesmrtelná. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama