- Schopnost stanovit si priority a nést za ně následně odpovědnost. Od kvarty jsem na matiku sáhla jen krátce před písemkami, a držela se na levelu "akorát chci projít, vždyť stejně na matiku nemám buňky". Po pokusu o humanitní studium mě život zavál na ekonomku - a matematické buňky v mozku podezřele ožily.
- Drsnou lekci, že osobní sympatie nejsou všechno, že člověk se má prostě kousnout a vydržet.
- Další nepříliš jemnou lekci, že rezignace nebo útěk nejsou nejlepší řešení (pravda, tady mi hodně pomáhá i má další studijní historie).
- Že diskutovat na úrovni je možné až ve chvíli, kdy nějaká úroveň je a podložená fakty k tomu. Jinak se zrodí fraška.
- Zárodky schopnosti učit se nové věci a dívat se kolem sebe s otevřenýma očima.
- Že neexistují omluvy a "tak já se teda budu snažit, no..." - existuje pouze rozhodnutí a tvrdá práce. Je jedno, jestli referát dělám v noci před termínem, nebo dva týdny předem. Kritéria jsou pevně daná a laťka se nepodlejzá, jinak by mě musela hanba fackovat.
Že často volím možnost "na poslední chvíli", je jen a jen mé minus, ne projev hrdinství a triumf brilantní improvizace. - Zjištění, že nejsem zrovna "kolektivní typ", protože hra na úžasnou fungující skupinu mě ze zásady nebaví.
- Rozhodnutí "myslet, myslet, myslet". Ideálně konstruktivně, logicky, na základě podkladů, bez vyškrtnutí intuitivní a kreativní stránky osobnosti.
Co mě škola (ne)naučila
26. února 2012 v 11:42 | Jana Elinor Poláčková | Elinoří poznámkyKomentáře
Mně se nejvíc líbí bod : Že diskutovat na úrovni je možné až ve chvíli, kdy nějaká úroveň je a podložená fakty k tomu. Jinak se zrodí fraška. Diskuze, kde zúčatnění žádná fakta neměli, ale měli radost že diskutují a jsou tak velmi demokratičtí, ty mne vždy hrozně iritovaly.
To je přesné. A i s tou matematikou máš pravdu. Znám teď případy gympláků, kteří se 4 roky oháněli tím, že chtějí na VŠE a na matematiku kašlali. Když jsem jim říkala, že ji potřebují, nevěřili. Já jsem pro ně starší generace, já to přece nemohu vědět. Dělali pouze anglinu, že prý to na VŠE stačí. O_O No a teď podávali přihlášky a - s úžasem zjisitli, že musejí dohnat 4 roky matematiky. Lidská hloupost je nesmrtelná. :-)
Hezky napsané:-)Taky jsem ve škole řešila všechno na poslední chvíli,dokonce maturitní otázky jsem se opravdu učila až týden před zkouškami.Nějakým zázrakem jsem to zvládla:-)