Deset důvodů, proč PSÁT fanfikce

31. ledna 2012 v 18:50 |  Úvahy nad psaním
Fanfikce! Tvé druhé jméno je kontroverznost...
Už tomu tak bude. Těch osm písmen vzbuzuje celé oceány emocí. Mají své zapřisáhlé zastánce, neméně zapřisáhlé odpůrce... a především množství autorů v nejrůznějších věkových i zkušenostních skupinách.
Jaký má vlastně smysl se pouštět do podobných podniků? - Stačí se podívat na deset následujících (elinořích) důvodů...


1. Fanfikce dává možnost přijít si v oblíbeném prostředí na svém - a člověk u toho není odkázán na milost a nemilost původního autora.
Ruku na srdce, tohle není vůbec špatný způsob, jak začít tvořit příběhy. Jedny z prvních povídek, co jsem vytvořila, bylo "dopsání" seriálu Carův kurýr. Viděla jsem asi čtyři díly, byla z toho nehorázně nadšená, pak jeden z dílů viděla i moje matka. Výsledek? - zákaz televize. A já chtěla tak vědět, jak to dopadne...
(Mimochodem, když jsem si po letech přečetla knižní předlohu, konstatovala jsem, že moje verze byla - samozřejmě jen obsahově - lepší. Tímto předsudkem trpím i po letech, ale to proto, že panu Vernovi se podařil v příběhu Michaila Strogova skutečně dokonalý epic fail).
Každopádně jestli vás zajímají věci "za oponou" oblíbeného světa, zoufale postrádáte pokračování, bytostně nesouhlasíte s některým rozhodnutím vlastníka autorských práv, nebo prostě jenom chcete vědět víc, psát fanfikce je vcelku mírumilovný způsob, jak se s ním popasovat.

2. Psaní fanfikcí je legrace.
Vlastně je to dvojnásobná výmluva, proč sedět u počítače, zajímat se o detaily z oblíbeného univerza a něco datlovat.
Taková literární argumentace kruhem, která spolehlivě sprovodí nudu ze světa. Nebo podpoří prokrastinaci, v závislosti na povinnostech a úkolech, jimž člověk jinak čelí.

3. Fanfikce představují jedinečnou šanci procvičit si psaní.
Už z principu nejsou ambiciózní. Fanfikci nepošlete do literární soutěže, ne pokud máte pud sebezáchovy a z té povídky "fanfikčnost" sálá na sto honů. Ale jsou skvělé, když potřebujete zjistit, jak funguje psaní jako takové. Jak se musí vedle sebe nasekat písmenka za písmenky, věta za větou, aby to nějakým způsobem fungovalo.
Tvorba příběhu je sice neuvěřitelná zábava, ovšem dostat jej z hlavy na papír či do počítače, to bolí. Hlavně když člověk nemá dostatečný cvik a stále má v hlavě ten rozdíl mezi obrazem, a tím, co se mu skutečně rojí v textovém editoru. Vnáší totiž do hry ještě další motivaci než je pouhý pocit z dobře vykonané práce.

4. Fanfikce jsou dobrý způsob, jak se naučit komplexně pracovat s příběhem a s detaily prostředí .
Jinými slovy, pracovat se systémem a prostředím, které rámcově nastavil někdo jiný, je něco jiného, než si psát z vlastního světa dle okamžitého nápadu. Autor fanficion se prostě musí podřizovat věcem, které vymyslel někdo cizí. Můžeme spolu diskutovat, do jaké míry si může dovolit být inovativní, jaké věci jsou skutečně canon, za jakých okolností je možné je zpochybňovat... ale znalost reálií a práce s "fakty" je nutnost. A ze studia podkladů pro fanfikci snadno vznikne pro spisovatele navýsost užitečný (zlo)zvyk.

5. Fanfikce vedou autory k disciplíně.
Mnoho autorů i čtenářů bude nesouhlasit. Něco na tom však je. Pokud píšete na zelené louce, vždy můžete zavřísknout "Je to má fantazie, moje povídka, huš, běžte pryč, vy oškliví tchořové!" U fanfikce nezbývá, než sklapnout podpadky a akceptovat, že ti duhoví poníci od nepaměti hnízdící na velícím můstku Normandie skutečně nemají co dělat - ne, pokud je nevysvětlíte skutečně dobrým způsobem. A skutečně dobrý způsob není "protože je to moje fantazie" nebo "mně se to tak líbí, trhněte si chvostem" (to už by mělo větší šanci na úspěch tvrdit, že velitel Sheppard je brony).
Teoreticky sice můžete při psaní poslat logiku i analytické myšlení na dlouhou dovolenou do centrálních hvězdokup Mléčné dráhy, osobně si to nelajznu.

6. Fanfikce nabízejí (relativně) pevně dané prostředí, takže kombinační myšlení si přijde na své.
Díky tomu stačí jen logicky dotahovat již vytvořené. Psaní se - ve věcech reálií - podobá spíš skládání a doplňování puzzle než Velkým Orgiím Kreativity. V mnoha ohledech mají popisy a výstavba kulis příběhu blíž detektivnímu pátrání než údělu muže/ženy hnízdící za psacím stolem. A s cizími postavami (pokud nepíšete výhradně s vlastní skvadrou) to je podobné.
Vypořádat se s pravděpodobnostmi, pravidly, zdůvodněními a křížovou palbou reality je... výzva, jaká se jen těžko ignoruje. Nemluvě o tom, že co se naučíte při sběru materálů na fanfikce, se zatraceně hodí při sběru materiálů na seminární práce či na články.
Ne obsahem, ale systémem a strategií práce.

7. Fanfikce si snadněji najde cílového čtenáře.
A - co je snad stejně důležité - je slušná pravděpodobnost, že čtenář bude tolerantnější než průměrná učitelka češtiny či rodič. Vzhledem k tomu, že autora i jeho oběť pojí stejné fanouškovské nadšení, nehrozí, že by po se ve vzduchu vznášely ošklivé výrazy jako "grafoman".
(Samozřejmě, můžete narazit na vysoce kritického labužníka. Ovšem většina fanfikce vyhledávajícího čtenářstva s vybíravějším vkusem zná heslo - Zanech vší naděje, kdo vstupuješ. Takže ocení všechno, co v sobě má aspoň stopové množství nadějnosti. Naprostá většina fanfikcí je TAK nehorázný brak, že se jednooký snadno stane králem mezi slepými. Stačí psát aspoň trochu příčetně. V konečném důsledku mají tedy fanfikce i blahodárný vliv na autorské sebevědomí...)

8. Většina kritik, kterých se fanfikci dostane, je pochvalných. Vztahují se spíš k nápadu a obsahu, než k literárnímu zpracování.
Pokud se textík čtenáři nelíbí, povětšinou se o názorech šíří mezi svými známými. Nebo na to zapomene. Vykopat z někoho negativní či aspoň hodně kritickou kritiku fanfikce je - vycházím ze svých zkušeností - práce pro mistra assasina (ne, Ezzio Auditore, to bylo myšleno pouze metaforicky).
Kritika fanfiction se totiž zaměřuje na jiné věci, než kritika povídky jako takové. Pravopis, sloh, to vše hraje druhé housle. Ano, jsou důležité. Ale málokdo vás zdrbe za kostrbatější větné konstrukce, chybějící čárky, atp., ve chvíli, kdy postavíte zajímavý příběh fungující v rámci pravidel daného světa.
Nebo napíšete skvělou (a záměrnou) komedii. To pak zjihává i kritik největší, a na dílo pohlíží podobně shovívavě jako historik na některé aspekty Asterixe či na Monty Pythony a svatý grál...
Několikrát jsem se při čtení povídek přistihla, že na fanfikce mám zcela jiný metr než na originální tvorbu - respektive že věci, které mě ve fanfikcích dokáží pobavit, bych jako seriózně psané povídky dosti drsně nedávala.

9. Najde se spousta lidí tvrdících věci typu: "Fanfikce jsou akorát špatně napsané porno." a "Kdo nemá na to psát vlastní svět, przní světy cizí." Je neskutečně lákavé těmto názorům zkoušet nastavit nohu a následně to doprovodit kopancem do zadku.
Pokud jste četli některou z povídek Jana Hlávky o romulanské vyšetřovatelce Sagot (nemyslím tu formou rozhovoru, tu si užijete, jenom pokud Sagot znáte) - víte, o čem mluvím.
Pokud ne, napravte to. Bez ohledu, jestli máte či nemáte rádi StarTrek.
Všechny tři hlavní povídky jsou napínavé thrillery, které vidí spoustu věcí bez iluzí či mírnění. Dokážou člověka znepokojit, profackovat, ukázat mu jiný pohled na skutečnost. TAKHLE má vypadat správná fanfiction.
Silný příběh, co se dostane pod kůži. A "fanfikčnost" v roli kulis a prostředí.

10. Ve fanfiction je možné v zásadě všechno - a nikdo vám za to neutrhne hlavu, ani vám nezačne nadávat do psychopatických grafomaniaků.
Fanfikce jsou jako žánr považovány za obrovský bordel na kolečkách, a nijak se to příliš neřeší. Jako celek jsou totiž... všeobsahující. Tím myslím - kde jinde byste mohli najít Severuse Snapea trhajícího kopretiny (Harry Potter) či Sarena souložícího s Davidem Andersonem (Mass Effect)? Ideálně v jedné povídce (to když autora chytne obzvlášť zákeřná Múza a spáchá crossover)?
Ano. Co sejde, že jste právě spáchali ukázkový slovní průjem, mezi všemi ostatními fanfikcemi se to buď ztratí, nebo stane legendou v tom negativnějším významu. Lidé se tomu budou smát.
Je ale vysoce nepravděpodobné, že pokud spácháte literární kariéru, objeví se zlotřilý recenzent a bude vás po hlavě mlátit těmito hříchy mládí. A i kdyby, vždy můžete přijít s tou kouzelnou větou - Ale šlo o parodii.
(Ano. V reakci na nové směřování seriálu Klonové války povídka o tom, že byla oživena a roboticky doplněna i druhá polovina Darth Maula, bude... na ještě nižší úrovni vážnosti než Merry Naddmass.)

Příště se podíváme na druhou stránku věci - a to na Deset důvodů, proč NEPSAT fanfikce. Leccos se dá snadno vydedukovat z tohoto článku, ale... ale musí se začít pozitivně.
Zastávám názor, že v případě (těch příčetných) fanfikcí by mělo platit "jen houšť a větší kapky!" - nenechat se odradit a tvořit i tímto způsobem. :-)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 31. ledna 2012 v 19:16 | Reagovat

Snape trhající kopretinky koukám vstoupil do dějin. :-D

2 nel-ly nel-ly | Web | 31. ledna 2012 v 19:38 | Reagovat

Já si pamatuju ještě Snapa s košem jahod a čichajícího k růžím (boříc svůj orlí nos do okrasného květu... ach)
výborný článek, moje první příběhy (v hlavě) vždcky byla návaznost na nějakou knihu nebo přepsání, aby mi to vyhovoalo a pak jsem zistila, že lidi tohle fakt píšou, že mě to baví číst a že bych to mohla zkusit taky... no a baví mě to už roky :D

3 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 1. února 2012 v 0:11 | Reagovat

A Snape plavající nahatý v jezeře pod Bradavický hradem!

Jej, ta nostalgie.

4 Ekyelka Ekyelka | Web | 1. února 2012 v 14:16 | Reagovat

OK, uznávám, to je dobrých deset důvodů, především se mi líbí naznačená cesta pro začínající autory.
Škoda jen, že drtivá většina fanoušků fanfiction zapomíná, že co funguje v jejich prostředí, při přenosu do běžného literárního světa (byť virtuálního), získá nádech trapnosti, nepochopení, v horším případě "zlého a ošklivého nepochopení" ze strany non-fanfiction čtenářů. (Zkrátka kdo nezná daný svět, rýpe se v textu jako v "normální" fikci a nachází chyby, které fanfiction fanda přejde jako samozřejmost, vždyť takhle to v daném universu chodí.)
Tohle je právě věc, která mne na fanfiction vždy odrazovala. Přístup jeho autorů ke kritikám mimo společenství - "na gramatiku nikdo nehledí", "ty ten svět vůbec neznáš" (přitom osmá a devátá třída, to byly tak čtyři trekkies knížky  týdně, prokládané čistým SF nebo F), a podobné. Ano, najdou se naprosto skvělé fanfiction texty, které jsou napsané tak dobře, že i člověk "zvnějšku" si v nich najde zábavu a to, co obvykle v příbězích hledá. Mnohem více je však textů, které není vhodné jakkoliv komentovat, především pro jistou zarputilost jejich autorů. :)
Což neznamená, výše vyjmenované důvody jsou platné i pro ekyelky. Proč bychom se totiž spokojily s jedním světem, když jich můžeme mít stovky? ;)
Těším se na druhou část článku.

5 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 16. února 2012 v 7:58 | Reagovat

Zajímavý článek! Začala jsem tím, že jsem přečetla ten druhý, a už jsem si shledávala slova na obranu fanfikce :-), když jsem si všimla, že to má ještě pokračování.
Mě osobně baví u fanfikce ještě jedna věc. Totiž, že se pokouším psát jako někdo jiný. Jde to tedy pouze u ff inspirované romány, jinou jsem ale nikdy nepsala. Člověk si může vyzkoušet, jak je dobrý (zatím jsem vždycky zjistila, že původní autor byl lepší :-( ), ale taky si obohatí slovník atd.

6 Crane Crane | 9. ledna 2017 v 16:32 | Reagovat

Saren a Anderson... ne, plz.
Ale takový Saren a Nihlus, to už je jiný kafe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama