Z barbara meč, z anděla brk

8. prosince 2011 v 22:51 | Jana Elinor Poláčková |  Recenzování
Andělé. Bájní tvorové, kteří se čas od času vyskytnou na Legii, setřesou ze svých křídel náklad hvězdného prachu, a opět zmizí do dálav vesmíru. Zůstává po nich jen jedno, dvě dílka v TOP TEN, několik stoprocentních hodnocení - a cynické komentáře zkušených "legionářů", cože se to zase zjevolo za nádheru a zda se náááááááhodou nejedná o kolektivní halucinaci, protože jinak to snad není možné.


Sem tam se nějaký anděl i rozhorlí. Jat spravedlivým hněvem vůči kulturním barbarům, vzlétne do výšin literárních a z nich začne shazovat jeden brak za druhým do hodnocení. Nejlépe oblíbených titulů těch, co projevili zásadní nepochopení pro jeho předchozí osvětovou činnosti.
A než se zeptáte, co má tohle všechno - pro všechny vesmírné mocnosti - co dělat s recenzováním, rovnou naservíruji odpověď - TAK TAKHLE NE, MILÁNKOVÉ! Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. A recenzent není žádná okřídlená poletucha, aby mu podobné excesy procházely.
Vaší prací je prezentovat knihu čtenáři. Umožnit mu, aby ještě před přečtením získal obrázek, takový, aby usoudil, jestli pro něj má smysl se hlouběji zajímat, či ne. Tváří tvář textu byste neměli ztrácet hlavu, budete ji potřebovat.
Na první přečtení to nešlo? Tak ještě je tu druhé a třetí. Podrobnější, pitvací. Čtenářské požitky jsou sice čtenářské požitky a jako takové mají své nezastupitelné místo, ovšem psát bezprostředně pod jejich vlivem je asi stejně spolehlivá metoda na úspěch, jako do sebe před začátkem recenzování polknout půllitrák absintu na ex. A když se nad tím tak zamýšlím, spíš bych riskovala to bratření se zelenou vílou.

Pochopitelně vám nikdo ne(za)brání v psaní nadšených ód o knize, která vám zcela sedla, na vlně čiré euforie a navíc slovy jako "geniální", "dokonalá", "skvělá", "její mistrovství se dotýká hvězd"... nikdo, pouze vaše soudnost. Nevyargumentované nadšení si nechte do soukromí. Pro rozhovory s kamarády. Na blog. Na facebook. Na Legii. Do komentářů k cizím i vlastní recenzi na webzinech. Na autorovy webové stránky. Více či méně vhodných míst je mnoho. Recenze tam nepatří. Ne, ne a ještě jednou NE! Protože účelem recenze je být ku pomoci čtenářům, ne ventilovat čiré nadšení!
(Ano, milé děti.
Jsou autoři, kteří píšou svá díla tak, jak má podle mě vypadat ideální kniha.
Jsou knihy, které považuji i z důvodů subjektivních za nepřekonatelné, skvělé, dokonalé.
Některé z nich dokonce recenzuji a mám v plánu recenzovat.
Ale věřte-nevěřte, psaní recenzí je špinavá práce, která ještě ke všemu snadno přejde člověku do krve. Takže, milá halucinace, roztáhni křídla a leť někam, kde na tebe budou i zvědaví...)

Hlavu není radno ztrácet ani v situaci, kdy nad knihou nechápavě vrtíte hlavou, váš čtenářský vkus se svíjí v agonii a nejvnitřnější já volá po několika kilech plastické trhaviny k adekvátnímu odpálení "onoho hnusu". Opět je potřeba přivolat na pomoc profesionalitu a vypudit anděla, tentokrát volajícího ke svaté válce za kulturní hodnoty proti Kacířské Ohavnosti.
Především si odpovězte, jestli si kniha podobný postup zaslouží, nebo zda vám jde "jen" extrémně proti srsti. Protože takový Harry Potter je o všem možném, za leccos může být po právu kritizován, za leccos stejně po právu vynášen až do nebes... ale třeba propagaci satanismu tam nenajdete.

Až se tedy příště usadíte za klávesnici s úmyslem recenzentským, přesně lokalizujte polohu vašeho anděla. Je dobré vědět, kde přesně poletuje. A zkontrolujte sítě na oknech. Přece jen, chystáte se pustit do vivisekce. A to není nic pro anděly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama