Prosinec 2011

Jak na povinnou četbu?

12. prosince 2011 v 15:41 | Jana Elinor Poláčková |  Elinoří poznámky



Jen si to zkuste. Zadejte si do vyhledavače "jak na povinnou četbu" - vesměs na vás zavyjí stránky o stahování obsahů z internetu, jaká je povinná četba hrůza, případně odkazy na audioknihy na webu českého rozhlasu.

Což o to. Audioknihy jsou fajn, dobře se u nich umývá nádobí a páchá jiná činnost nezbytná pro údržbu domácnosti (tolik materialistický pohled osoby nebydlící u rodičů).

Ale... co ten zbytek?

Kniha na pitevním stole aneb Hladová přání trochu jinak

8. prosince 2011 v 22:55 | Jana Elinor Poláčková |  Recenzování
Je tomu hezkých pár týdnů, co jsem při úklidu třídila stohy ručně psaných poznámek a chystala je do pěkného balíčku směr kontejner na recyklaci papíru. Náčrty vět, výkřiky do tmy, nejrůznější prapodivné kaligrafie, z nichž by prostě kálel pes. Nevyznali by se v nich ani všichni čtyři bohové chaosu dohromady. Ano, mé staré poznámky ke knihám, které se již dávno přetavily do podoby recenzí. Až na výjimky nešlo o nic peprného, spíše o horu sentimentálních vzpomínek. A jen tak se mi v hlavě uhnízdila vize, že dost bylo teoretických statí. Že nejlepší by bylo vyhlédnouti si vhodnou oběť a ukázat ji v rozpitvané verzi, předtím, než se všechny poznámky přetaví do podoby celistvého textu o knize.

Recenzentské desatero

8. prosince 2011 v 22:53 | Jana Elinor Poláčková
Múza recenzentova se obejde bez lyry, svitků s poezií či divadelních masek. Stačí jí jehly. SPOUSTA jehel. Místo rajcovní tógy nosí ještě rajcovnější bílý laboratorní plášť a rozumný člověk radši ani neuvažuje, co má pod ním.
Jenže pozor! Než začnete uvažovat o lehkých děv(k)ách, pochopte, že se více než domině (či dokonce subince) podobá vyšetřovatelce tajné služby s ne právě pozitivní pověstí.

V říši desáté Múzy

8. prosince 2011 v 22:52 | Jana Elinor Poláčková |  Recenzování

Políbila jej Múza. Poetické slovní spojení vyjadřující okamžik vrcholné umělecké inspirace, stavu, v kterém je autor zbaven zbytečných zábran a může se ze všech sil vrhnout na tvorbu. Ale Múzy, ty jsou z principu stvoření nadmíru přelétavá. Snad je lépe ani nevědět, co s nimi mnoho spisovatelů provádí v ústraní své pracovny. Stačí zvrhlé teorie recenzentovy, který musí výsledek snažení přečíst a řádně zhodnotit...

Z barbara meč, z anděla brk

8. prosince 2011 v 22:51 | Jana Elinor Poláčková |  Recenzování
Andělé. Bájní tvorové, kteří se čas od času vyskytnou na Legii, setřesou ze svých křídel náklad hvězdného prachu, a opět zmizí do dálav vesmíru. Zůstává po nich jen jedno, dvě dílka v TOP TEN, několik stoprocentních hodnocení - a cynické komentáře zkušených "legionářů", cože se to zase zjevolo za nádheru a zda se náááááááhodou nejedná o kolektivní halucinaci, protože jinak to snad není možné.

To zvládne i cvičená opice

8. prosince 2011 v 22:49 | Jana Elinor Poláčková |  Recenzování
Recenzovat může i cvičená opice! Názor je to sice kontroverzní, na popularitě mu to však nijak neubírá. Často se vyskytuje v diskuzích na jednotlivých webzinech a pod svou vlajku stmeluje jak nekritické fanoušky zdrbaného titulu, tak milovníky vybroušených literárních pokroutek znechucených nedostatečným strháním krmného čtiva - již z principu.

Ti, kdo jej zastávají, si často neuvědomují, jaká je úloha recenzenta. Nemá pět ódy či vršit sofistikované sarkasmy, ale seznámit čtenáře s knihou. Takovou, jaká se mu zdá být, a ideálně i takovou, jaká je.
Zní to jednoduše? Pak laskavě odložte iluze v šatně. Spolu s poznámkami o cvičených primátech.