Žoldnéři fantasie, aneb po dálnici ke všem čertům a zase zpátky

2. listopadu 2011 v 20:07 | Jana Elinor Poláčková |  Na nočním stolku válí se...
O Žoldnéřích fantasie jsem již psala. Recenzi. Vyšla na fantasyi - a přesto zůstal pocit, že jsou věci, které by stálo za to o sborníku napsat. Věci, které se do recenze psát nedá, protože jsou povahy poněkud subjektivní. Ale od čeho máme blog, než od možnosti poslat profesionální manýru ke všem čertům a vrátit se ke knize. S patřičným diplomatickým zpožděním, samozřejmě. :-)


Jak se vlastně stalo, že letošní ročník recenzuji? - Jednoduše. Mám ráda sborníky povídek, už proto, že se čtou lépe než romány. A druhý ročník soutěže jsem neobesílala plodem vlastní grafománie. Etické dilema se tedy nekonalo. S vůlí šéfredaktorstva se nebude konat ani ročník následující.
Každopádně kdybych měla shrnout své dojmy, pak jsem byla překvapená úrovní publikovaných prací.
Dálnice ke všem čertům na mě působí podstatně profesionálněji, méně povídek v sobě má punc literární soutěže a většina je... prostě kvalitní až skvělá. Některé mě dokonce nadchly.

Můj pomyslný žebříček vypadá takto:
  1. Jan Žlebek - Z nehybných očí jí tečou slzy, její zpěv voní létem
    Touhle povídkou by se mohla pyšnit libovolná sbírka zahraniční fantastiky, zejména kdyby byla tématicky zaměřená na new weird. Autorova čeština je okouzlující, a schopnost vystavět jak neobyčejně bizarní kulisy (podezřele připomínající každodenní všednost), tak silné charaktery a příběh, co dokáže strhnout, se nedá než zahrnovat superlativy. Pochopitelně, čekejte žlebkovský existencionalismus a punkerské vidění světa. :-)
    Od tohohle člověka chci číst román - a běda, jestli by se mu nepodařil!
  2. Ludmila Müllerová - O sněženkách a trnkovém keři
    Druhá geniální práce letošního ročníku. Jemnou rukou vedený příběh odehrávající se v dobách, kdy Kristus Pán a Svatý Petr chodili světem je nezapomenutelný. Nejen proto, že po všech keltských, germánských a jiných inspiracích se někdo konečně obrací na českou pohádku a folklór.
  3. Daniel Tučka - Opus 10/12
    Nevěřila bych, že tenhle příběh napsal muž - to už jsou genderové stereotypy. Urban fantasy o vodě, vílách a esoterické hudbě, s ekologickým podtextem, stojící na neokázalé, leč o to silnější love story... jazyk, bohatý, plný metafor, se krásně čte.
  4. Dana Rusková - Hudba dálnice
    Vítězný příběh, kterému ovšem do prvního místa cosi... chybí. Nebo přebývá, těžko říct. Každopádně se jedná o road movie odehrávající se na vozovkách paralelního světa, protkaného záchvěvy divoké magie a stejně divé techniky. Vypravěč se se svým viděním světa maže asi stejně jako Dana Rusková s příběhem, takže v konečném výsledku před čtenářem přistane pěkný akční nářez.
  5. Tereza Matoušková - Kdo se bojí mauší
    Tereza Matoušková poslala do světa hříčku založenou na milém paradoxu, řecké mytologii a záplavě filmových "skvostů" typu remaku Souboje titánů. Největší síla i slabost Kdo se bojí mauší spočívá právě tady. Buď si s čtenářem sedne a pobaví, nebo nesedne a dojde k zásadnímu minutí se. Povídečka psaná lehkým perem si navíc jemně rýpne do Gaimana... což lze vzít jako doporučení.
  6. Dana Rusková - Jak se rodí čarodějnice
    Už tomu budou dva roky, co jsem se snažila rozdýchat rozhodnutí kamaráda poslat do uznávané literární soutěže text končící situací řvoucí "to be continued" - jeho přístup byl následující: porotce to zaujme a řeknou si o další část.
    Dobře, přesně tohle Dana Rusková nedělá. Ale nemá od toho daleko. Jak se rodí čarodějnice víc než co jiného vypadá jako začátek fantasy ságy. Nutno však dodat, že zatraceně čtivý a slibný...
  7. Radovan Kolbaba - Bludiště klamu
    Na některých textech "soutěžnost" vyloženě visí - a Bludiště klamu jako by nad sebou mělo obrovský neon hlásající "PSÁNO EXKLUZÍVNĚ PRO LS". Variace na Thésea není příliš vynalézavá, ale potěší. Krásnou, poctivou češtinou, kovanými obraty a obrazy, co se dokážou zažrat do představivosti.
    Jo. Pár let zpátky tenhle typ povídek vyhrával na plné čáře. Pořád jsou soutěže, v nichž takovéto texty excelují. Ale letošní Žoldnéři se vydali jiným směrem a na Bludišti klamu je patina soutěžního textu těžko nezavnímatelná.
  8. Václava Moravcová - Legenda o stonarovi
    Podobný případ je Legenda o stonarovi, připomínající navíc texty Anny Šochové. Ženská ruka držící pero se nezapře. Romantická linka všemu navzdory, poetičnost roztroušených nápadů, milá zkratka. Není to špatné počtení. Ale do mého šálku čaje to má hodně, hodně daleko. Po povícero stránkách.
  9. Jiří Kelbl - Čajová růže
    Přiznávám bez mučení, že bez Čajové růže bych se ve sborníku obešla, a jako porotce bych z ní rozhodně, rozhodně nebyla nadšena (naopak, hledala bych tichý internetový kout, kde bych mohla výt na měsíc). Autor ví, jak by měl vypadat hlavní hrdina, jak jej působivě vytvořit, předhodit čtenářům - a tohle vše dělá. Co je ovšem problém, jsou ostatní postavy (jimž bych díky jejich psychologii měla problém uvěřit i nos mezi očima) a pak samotný příběh. Nic originálního a inovativního. Jenže to nemuselo být na škodu, při jiném zpracování... a bez boha ze stroje, co v závěru vyskočí, baloňák odhazuje v dál a vyřvává šokující pointu, kterou šlo plynule zaplést do textu a navést k ní pátrání.
    Tím nechci vzbudit dojem, že je Čajová růže špatná. Ale dobrá není. Je to přesně ta záležitost, kterých se v soutěži sejde dvanáct do tuctu (pokud mají porotci štěstí) a která se tím pádem může za vhodné konstelace hvězd hezky umístit. Proč ale zaujala právě v letošním ročníku, to jaksi nechápu.
Jsem skutečně zvědavá, co přinese další ročník. A mám motivaci, proč ten čtvrtý nevynechat. Je skutečně výzva, zkusit se dostat do takto dobré společnosti...

P.S: ano, přestěhovaný článek z rekonstruovaného webu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 21:44 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama