Těžký úděl porotcův aneb Poznámky literárního šílenství

7. listopadu 2011 v 20:39 | Jana Elinor Poláčková |  Elinoří poznámky

Výkřik do tmy, aneb dojmy z porotcovské činnosti.


Je tomu už nějaká doba, co jsem při chatu se spoluporotkyní prohlásila dnes již nesmrtelnou větu: Nudíte se? Nemáte dostatek nepřátel? Chcete to napravit? Vstupte do cizinecké leg... přihlaste se jako porotce do literární soutěže!

Pro začátek: vážím si každého účastníka, který je schopný napsat souvislý text, a najde dost odvahy ho někam poslat.

Pro doplnění: ale každý, kdo tak činí, by si oproti tomu mohl vážit lidí, kteří text budou číst - alespoň natolik, aby si plod múzy své po sepsání pořádně přečetl, vychytal co nejvíc překlepů a pravopisných chyb. Věřte mi, že když otevřu knihu a v druhé větě narazím na neshodu přísudku a podmětu, jako recenzenta mě to nepotěší. Nevidím jediný důvod, proč bych při čtení amatérské tvorby měla snížit nároky... v téhle oblasti.

Do háje, ve vašem vlastním zájmu je, aby porotci byli co nejpříčetnější a nejkonstruktivnější! Absencí korektur dosáhnete jediného.
Hodnotící budou dílem výt na měsíc (to jsou ti vlkodlaci), dílem uvažovat, jaká zvěrstva se snažíte v textu zakrýt těmi stády hrubek (to jsou ti upíři) a dílem přemýšlet, co kdy komu udělali zlého, že je takhle Bůh trestá (to jsou ti padlí andělé).
Každopádně od vlkodlaka, upíra ani padlého anděla nedostanete otevřenou konstruktivní kritiku, která pochválí, co za pochvalu stojí, a pomůže se zlepšit v tom, co by se zlepšit ještě dalo.

Ne, nejsem hodná. U člověka, jehož povaha se dá popsat jako "Jacen Solo přes kopírák", se něčeho takového nedočkáte. S literárními soutěžemi mám zkušenosti jako účastník (těch není mnoho), betareader (toho je hodně), součást veřejnosti a čtenářstva, a nyní i jako porotce. Následujících pár bodů vychází ze všech těchto... rolí.

1. co komu ten jazyk český udělal, že mu...
Překlepy nechodí po horách, ale hnízdí v počítačích. Jsou lstivé a zrádné, a je-li člověk omámen tvůrčím nadšením, může si být jist, že toho ty mrchy patřičně zneužijí a nakvartýrují se do textu.
Ano, překlep jest americkou chybou a zlí imperialisté nám je bezpochyby svrhávají do textů namísto mandelinek bramborových. Takže není na škodu zaujmout budovatelský postup - a číst, číst a číst. Hlavně texty, které člověk vyprodukuje a hodlá buď vyvěsit na web, nebo poslat někam výš.
Pochopitelně, pokud píšete jen a pouze pro kamarády, nikdo se v tom pitvat příliš nebude, stejně jako ve slohové stránce. Ale pokud to "jen a pouze" není a máte nějaké ambice... pracujte na sobě. Dostat tenhle druh zbytečných chyb pod kontrolu je nutnost.

POZNÁMKA: o korekturách, nutnosti zpětného čtení a vůbec potřebě si skutečně, skutečně hlídat stylistiku, jsem se naučila díky vlastnímu soutěžení. Věřte mi, není nic trapnějšího, než když se ve vašem textu hemží nejrůznější svinstva všelijaká, a vy VÍTE, kdo všechno to četl. Třeba takový Michael Bronec, že. Ve chvíli, kdy mi to docvaklo, jsem měla sto chutí se transformovat v myš kanálovou.
A podobné pocity zakouším znova, když v napsaném textu po sobě vidím... leccos. Někdy stačí si jen psát s kamarádem o literatuře a člověk se dozví, že vinou zákeřných trpaslíků překlepníčků poslal do světa moudrost, že v v Glorfindelovi se vyskytuje lesbická bondgirl...

Samostatnou kapitolou je pak prznění interpunkce podle subjektivních estetických kritérií (čili "hodím ty čárky a mezery, jak se mi to líbí - a s tečkami, otazníky a vykřičníky naložím pro větší férovost stejně"), patvary jako by jsme či semnou, o notorické neshodě přísudku s podmětem nemluvě.
Někteří experti dokonce hodlají, snad v zájmu politické korektnosti, ignorovat rozdíly mezi i/y, a píšou, co jim pod prsty na klávesnici vleze. Jeden by si až říkal, jestli se jazyk nestává výrazem pro generační buřičství... Ovšem protkat své povídky nepravidly českého pravopisu znamená degradovat komentujícího čtenáře do role učitelky češtiny. Člověka velmi rychle přestane zajímat obsah a začne zápasit s nutkáním zmocnit se červené propisky a podtrhávat. A o to přece nikdo nestojí.

2. literární soutěž má své zadání, a to je radno dodržovat.
To znamená, že může mít (ale nemusí) vymezený žánr, rozsah, formu, často i téma. Pokud má, není co řešit.
Váš text se do maximálního počtu znaků buď vejde, nebo ne.
Váš text je buď povídka, román či jiná požadovaná zhůvěřilost, nebo ne.
Váš text je buď do určitého žánru zařaditelný, nebo ne.
A téma buď dodržujete, nebo ne. Samozřejmě, tohle je mnohem subjektivnější, ale přece jen jsou jisté hranice tolerance.
V zásadě je to však prosté, milý Watsone. Literární soutěž poptává texty určitého typu, a ty, co mu neodpovídají, moc šancí nemají, byť by to byly geniální záležitosti. Než se někdo rozhodne snížit k poznámkám o nehorázném omezování autorské tvorby... osobně bych dala přednost slovu "disciplína", lépe odpovídá situaci.
Do webové soutěže se zadáním "maximálně deset stran, StarWars fanfiction, téma: trávení léta (prázdniny, dovolené) ve světě StarWars" skutečně nepatří příběh popisující jen a pouze bitvu o planetu XYZ na dvacet stran - leda ho dostanete do desetistránkového rozsahu a nějakým způsobem dokážete postavit na té "prázdninové lince".

POZNÁMKA: zmíněná webová soutěž skutečně existuje.
Stejně tak se vyskytují případy, které jsou schopné do Ceny Karla Čapka poslat psychedelicky sepsanou pohádku se stylem blízkým lidové rozprávce, dějem nulovým, která celá stojí na obskurním plnění úkolů shrnutých často do jedné věty - a pak se diví, že porota nedoceňuje jejich genialitu.

3. Buďte originální. S citem.
Lépe napsat dobrou neoriginální povídku, než kousek, na jehož jedinečnost a inovativnost porotce nikdy nezapomene - protože podobnou sra...ndičku ještě skutečně nečetl.
Nikdo vám nebrání, abyste psali, o čem se vám zlíbí - a jak se vám zlíbí.
Na druhou stranu, za normálních okolností nikdo čtenáře nenutí, aby četli, co jim jde proti srsti. Porotce nečte za normálních okolností. A věřte, pokud jej bude povídka šikanovat, rozhodně si ji nezamiluje.

4. "A kde se naučila jezdit na koni? V tom harému?"
V průběhu porotcování a psaní zpětných vazeb si opakovaně připadám jako zlá teta upozorňující na naprosté banality. Ale nemohu si pomoci. Spousta textů by byla mnohem lepší, kdyby si autoři dali práci s reáliemi či aspoň prostou logikou.
Musí vám být jasné, proč píšete přesně to, co píšete. A jestliže to děláte z důvodů ryze účelových, zamyslete se. Opravdu si myslíte, že to má kýžený efekt?
A pokud se jedná o chyby z neznalosti - neriskujte je. Buď věnujte dost času studiu podkladů, nebo pište o něčem, co znáte. Je dobré předem počítat s tím, že vaši povídku budou číst i lidé, co toho ví víc, než vy. Nekažte jim požitek z čtení. Navíc čím víc informací, tím víc potenciálních rozvinutí námětů a tím silnější dojem skutečnosti. Myslete na svou iluzi!

POZNÁMKA: ani publikovaní autoři se nevyvarují nelogičností a zvěrstev - a to se pak člověk v historickém románu dočte, že Vilém Tell nesl u pasu přivázané dva kamzíky... což o to, takový Obelix se živí výhradně divočáky a nosí je přehozené přes rameno. Román hersterický však nesnese to stejné, co rozverný francouzský komix o malé galské vesnici.

5. Temnota, násilí, sex, sebevraždy... a naivita
Nemám nic proti temným příběhům. V zásadě mi ani nevadí, když se postavy navzájem vraždí, mlátí, zneužívají, znásilňují a provozují sex. Klidně ať si i páchají sebevraždy a mají maniakální sklony. Je to jejich (literární) život.
Co ovšem chci, je, aby si autor dokázal nad svým bestiářem udržet kontrolu. Všechny výše popsané věci mají příčiny a důsledky. Jsou závažné. Odráží se v příběhu a zásadně jej ovlivňují. Pokud spisovatel ví, jakou mají moc a co všechno se s nimi dá dělat, umí řemeslo, dokáže vyprávět, a použije je s vědomím, že ví, co dělá... budiž mu to přáno.
Ovšem pokud je používá neuváženě, jako pouhé kulisy, nebudou fungovat. Nezapůsobí a jenom dojde k okorání. K okorání a znechucení čtenáře, který si pomyslí cosi o nezvládnuté manýře.
Na prvky tohoto typu by měl být zbrojní pas. (Neumělé) romantizování totiž v souvislosti s násilím a terorem nemá co dělat. Explicitní popisy sexu a la hentai patří do "erotické povídky", ale ne nikam jinam. Pokud chcete psát příběh, je nutné si uvědomit, že se jedná o koření, s kterým se musí nakládat vzácně a opatrně.

Psaní je krásný koníček.
Držte se ho.
A hlavně se v něm zdokonalujte.
Žádný učený z nebe nespadl. A za každým úspěchem stojí především spousta tvrdé práce. Není potřeba se jí bát, stačí se zvednout, jít ji udělat a vydržet u ní.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 7. listopadu 2011 v 22:01 | Reagovat

Ty tvé poznámky pod čarou mi způsobují těžké záchvaty smíchu. :-D

Ještě bych dodala, že je velmi vhodné směřovat příběh k nějaké pointě, prostě aby to mělo nápad v tom dobrém smyslu. Ono docela solidních povídek o čaroději, který bojuje se skřety a pořád bojuje a nakonec odejde bojovat jinam je tam většina. Takže žádný propadák, ale člověk nemůže počítat s umístěním. :-)

2 100-0032 100-0032 | E-mail | 7. listopadu 2011 v 22:08 | Reagovat

Největší chybička: pro nevěřící Tomáše zde chybí odkaz, kde se můžou hlásit jako porotci :)
Jinak ne že bych ti ohledně útrap nevěřil, či si to nedokázal představit, ale  na druhou stranu si uvědom, že ti soutěžící musí být (alespoň by měli být) přesvědčeni o mimořádnosti svého díla ( to, že by si občas po přečtení své tvorby o dva roky později vyškrabali oči, urvali ruce a naformátovali mozek je věc jiná) a ti porotci to ne a ne ocenit. Na co se však můžeš vykašlat protože jak jsi deklarovala, ty nejsi hodná, a tak na to nemusíš brát ohledy.
Ovšem kontrola pravopisu, držení se zadání a parametrů by mělo být základ.
Jinak lesbická bondgirl je oxymoron a i v tom harému se lze naučit jízdě na koni :D

3 Elinor Elinor | E-mail | Web | 7. listopadu 2011 v 22:17 | Reagovat

[2]: Jako jo, uvědomuju si to, v patřičném věku jsem nebyla o moc lepší. To něco málo je dáno tím, že než jsem něco někam hodila, aspoň jsem udělala korektury.

Pokud jde o lesbickou bondgirl, přečti si Goldfingera. ;-)

4 100-0032 100-0032 | E-mail | 7. listopadu 2011 v 22:24 | Reagovat

Elinor: nestacilo by zkouknout?

5 Elinor Elinor | E-mail | Web | 7. listopadu 2011 v 22:40 | Reagovat

[4]: ne, tam je myslím slečna normálně orientovaná :D (tedy na Bonda)

6 100-0032 100-0032 | E-mail | 7. listopadu 2011 v 22:44 | Reagovat

[5]: taky si to myslím :D
a příjde mi divný číst si bondovku, když se na ni můžu podivat v TV či kde jinde :)

7 Drekt Amens Drekt Amens | Web | 10. listopadu 2011 v 23:04 | Reagovat

Tento článek mě právě inspiroval k napsání co nejhorší povídky a zaslání jí do literární soutěže. :)

8 Elinor Elinor | E-mail | Web | 12. listopadu 2011 v 6:10 | Reagovat

[7]: :)
Záleží, co je to za soutěž, a jak nejhorší. Nedodržení některých bodů (hlavně délka textu) totiž u těch (")serióznějších(") vedou k automatickému vyřazení. :)
A dodržet pravopis by bylo vcelku prima, pokud se to neošetří nějakým dějovým způsobem. :)
Jinak přeji hodně štěstí, a doufám, že si dílko někde přečtu, záměrně "co nejhorší" povídky bývají super (ať žije Elf hraničář Xaxy). :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama