Don Quijote má fantasy rááád...

2. listopadu 2011 v 19:42 | Jana Elinor Poláčková |  Úvahy nad psaním
Fantasy v ohrožení! Řítí se na ni nejen armáda středoškolských učitelů v plné polní vyzbrojených až po zuby sebranými spisy F.X.Šaldy, ale zejména tlak společnosti. Fantasy je odtržená od reality, pouze oddechové čtení pro hlupáky...! - Tak proč ji, zatraceně, čte stále víc lidí?!?




Postavme se tomu čelem. Fantasy - a fantastika obecně - tvořily na jedné straně cosi jako ghetto, na druhé mystérium. To se však změnilo.

Fantasy z ghetta vyrostla a stal se z ní oblíbený mainstreamový žánr. Jeden z mnoha oblíbených mainstreamových žánrů. Což se sebou přináší změny, které se nám nemusí líbit, ovšem akceptovat je musíme. Zmizel pocit zasvěcenosti, čehosi intimního, co prostě patří pod deku s baterkou. Eleusínská mystéria také nemůžete přesadit na fotbalový stadion na Strahově.

Horší je, že nezmizel pocit, že musíme "ten náš žánr zlatej" hájit proti všem. Pravda, nejsme jediní, kdo to takhle dělá.

Historické romány - ty jsou přece pramenem k poznání naší minulosti!

(Co na tom, že slušné procento autorů zůstalo u středoškolských učebnic dějepisu, nějaká ta časová kontinuita se jich netýká a studium reálií je pro ně synonymem činnosti krajně nemravné a hodné opovržení.)

Sci-fi, ta je přece o technologickém vývoji, prognostice, vizích budoucností!

(Co na tom, že mnoho autorů na nějakou prognostiku a pravděpodobnosti zvysoka kálí, protože fyzikální zákony se dají prznit stejně dobře jako poznatky o vývoji lidské společnosti...)

A fantasy? - Fantasy je přece o fantazii!

(Co na to říct - krom tupého mlácení hlavou o zeď.)

Hlavní rozdíl mezi fantasy, historickým románem a sci-fi je ten, že když míra autorových neřestností u druhých jmenovaných překročí určitou mez, může mu být omlacována o hlavu. Zejména v případě historického románu zcela regulerními způsoby a formou věcných otázek. Se sci-fi je to horší, ale i nejzavilejší múzomrd postavený před otázku, proč sakra používá do paprskometu náboje, musí vyvinout mozkovou aktivitu a z ožehavé situace se zkusí alespoň vykecat stylem, že se špatně vyjádřil. Autor fantasy přistižený in flagranti se usměje, prohlásí cosi o magii a nespoutané fantazii, a obviní kritika z úzkoprsosti a nedostatečné představivosti.

Upřímně, nesetkala jsem se s milovnicí ženského čtiva, která by podobně vášnivě chránila svůj žánr proti úskokům ošklivých nezasvěcených.

A pomalu se přestávám divit averzi většinové populace na svůj oblíbený žánr. Ano, spolehlivý recept na úspěch - působit jako sekta. Stačilo by jen vytvořit dvojičky, chodit od dveří ke dveřím, zvonit a ptát se "Paní, už jste četla Eragona?"



Tedy ano. Fantasy JE mainstream, líbí se každému druhému, a to znamená, že každý první má vůči ní výhrady a každý druhý třetí (tedy podle původního rozpočítání každý šestý) prská, jak je to možné, že nedoceňuje nejdokonalejší žánr světa. Říkám si, jestli hlavní problém nebude někde jinde.



Fantasy - spolu se sci-fi a ostatními šuplíky z literárního prádelníku zvaného FANTASTIKA - patří k posledním žánrům, v nichž je možné svobodně vyprávět.

Bez fantazie a pořádné autorské práce (a úprav reálného vyprávění) se obejde snad jen literatura faktu, a i ta se přitom nemusí právě nepředřít, stačí listovat průměrnou sovětskou monografií o povstání Stěnky Razina či něčem podobném. Fantastika si ale, na rozdíl od většiny žánrů, nehraje na něco jiného. Otevřeně přiznává, že cílem je především sdílení příběhu mezi autorem a postavou. Tedy to stejné, když si naši předkové v jeskyni sedli u ohně.

Neřešili žánry. Důležité bylo, aby jejich příběhy žily, byly skutečné a oslovovaly. Skutečné - tím myslím na vnitřní rovině. Spíše než o snění šlo o popisy reality. Ve vytvořených kulisách, s upravenými prvky, s hrdiny, kteří za pomoci nadpřirozených sil dokázali překonávat překážky a často se i postavili bohům. Vyjadřovaly se o životě podstatně lépe a sofistikovaněji než klevetění o sousedech z vedlejší jeskyně. A obecné principy lépe vysvětlit na "vysněném příběhu", v němž hlavní hrdina pro lásku překonává nesčetná protivenství jen aby zjistil, že jeho vyvolená jest mrchou největší, než prohlásit "Malý Bobr - ty přestat běhat za Lstivá Liška, jinak muž Lstivá Liška Velký Vůl nakopat zadek Malý Bobr".



Fantasy je přímým potomkem původních vyprávění od pravěkých ohňů. Mýtů o bozích a hrdinech. Antických tragédií i komedií, legend o džinech a paralelních světech. Rytířských románů a alžbětinského dramatu. Na rozdíl od ostatních částí fantastiky tento výbušný koktejl kolující jí v inkoustu ani nemusí ředit. O to víc se může soustředit na ostatní věci, které dělají z dobré literatury dobrou literaturu. Totiž na samotnou práci s příběhem, vedlejšími asociacemi, odkazy... a v zásadě ani nezáleží na tom, jak moc vědomě či podvědomě se tak děje.



Popisovat obhajobu fantastiky jako boj s větrnými mlýny - ano, je to výstižné. V původním významu Cervantesem nadhozené scény. Hrdinný rytíř stáhne hledí, se zavilým výrazem pobídne koně v plný trysk a zaútočí na lidožravého obra... kterým je ve skutečnosti větrný mlýn!

Fantasy je čtenářsky přijatelná pro stále větší a větší procento lidí. Už neokupuje pouze jednu, dvě poličku v knihkupectví, ale utěšeně expanduje. Stal se z ní masový fenomén, obecně přijímaný... a, pochopitelně, komentovaný a diskutovaný, jako vše, co se ocitlo na vzestupu a co definuje dnešní postmoderní svět. Tohle je život. Jedna z jeho pozitivnějších stránek, dodávám.

Bojovat za ni proti ošklivé realismus milující společnosti je stejně smysluplné, jako chránit prosté venkovany před lopatami větrných mlýnů a páchání podobných hrdinských skutků na stránkách pikareskního románu.

P.S: článek z původního webu :)


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama